Výsledná tabulka, 6. liga, skupina K        -                  JARO 2015

                                                                                                                                                                               Celkové statistiky a souhrny zápasů pro sezónu Podzim 2014

Výsledná tabulka, 6. liga, skupina L

Daníkův sumář k podzimní sezóně 2014

   Nejkrásnější branka sezóny

    Ve fotbale občas padají branky v posledních vteřinách nastavení, občas krásné, občas důležité, ale málokdy se všechny tyto přívlastky sejdou najednou. V letošní sezóně se Michalovi právě tato nádherná sportovní anomálie podařila. Hrálo se deváté kolo podzimu a my jsme se v hlavách již chystali na sestup. Bodů nemnoho, za námi čerstvě prohrané zápasy s nejhoršími a v aktuálně hraném ´mači´ jsme prohrávali v poslední minutě zápasu 4:5 s přímým soupeřem o poslední nesestupovou příčku. Dan alias „Kyblík“, vykopnul od branky poslední zoufalou svíci do útoku na Michala, který prohrává skutečně až s posledním hvizdem rozhodčího, a ve vzduchu tehdy naštěstí nejen metaforicky, ale i v plném významu slova ´viset´, visela jedinečná branka. Nikdo na hřišti ji nečekal, snad jen sám Míša v ní doufal, a i proto obrana soupeře jen pozičně stínovala. Michal stál zády k brance a rozhodl se zakončit z první, čili nezbývalo jinak, než akrobaticky. Do nůžek se neodhodlal, ale vybral zakončení jen o málo elegantnější. V pádu se otočil kolem své osy a míč rovnou ze vzduchu poslal kolem svého obránce za překvapeného brankáře. 5:5, rozhodčí vzápětí píská konec. Urvali jsme touto brankou bod za remízu a soupeř zároveň o jeden přišel. V konečné tabulce jsme následně měli 9 bodů, soupeř 8. V případě prohry by bodový zisk byl přesně opačný a my bychom na jaře hráli 7.ligu. Dá se tudíž říci, že nás od sestupu tehdy dělilo pár sekund, jakkoliv jsme si toho ještě nemohli být vědomi. Krásná branka, která rozhodla o celé sezóně, v posledních vteřinách nastavení. Bez výhry nad FRF v 10. kole by to také samozřejmě nešlo, jenže tehdy na nás FRF skutečně neměli a i případná nejvyšší prohra v kole 11., 0:3 s Bleskem, by nám stačila k udržení. Rozhodující proto byla neoddiskutovatelně právě tato branka. Jakoby Michal nechtěl odjet do Panamy, dokud si nebude „jistý“ záchranou :D. Mrzí mě jen fakt, že v momentě, kdy branka padla, jí většina z nás nepřisuzovala ani poloviční důležitost a tudíž radost, jakou si nakonec zasloužila. Nechť tedy aspoň zazáří takto zpětně, psanou vzpomínkou.

   Přestupy, odchody

   Hlavní změny, které jste asi zaregistrovali, byli David a Smíža. Smížova nedochvilnost a nespolehlivost vedla k mému přesunu do branky a v poli nás rázem bylo o jednoho méně. Přestupově jsme v poslední době ale na fantastické vlně a po trase já, Tomáš, Martin (impulz,skauting,registrace) se podařilo do týmu přivést hned trojnásobnou posilu. Lidsky, srdcem bojovníka i herně nás posílil David. Přes drobné zdravotní, či kondiční neduhy, podal ve všech čtyřech utkáních, jichž byl aktérem, takové výkony, že ho část týmu chtěla zařadit i přes nízký počet odehraných zápasů do ankety ´Nejlepší hráč sezóny´. To asi hovoří dostatečně o jeho fotbalových kvalitách. Zatím navíc „Kody“ vypadá na srdcaře, tak uvidíme, jak bude v tomto ohledu vytrvalý. Bez ztráty kytičky to bohužel našemu aktivnímu kádru neprošlo. Ztratili jsme Smížu, který „byl přesunut“ do zákulisní role ´party boye´ a nadále již nebude aktivním členem týmu. Jeho představa o docházce na zápasy byla bohužel s rolí brankáře neslučitelná. Paradoxně nám však tato ztráta spíše pomohla. Díky následné nouzi jsme objevili ve svých řadách, řekl bych pohotovostního brankáře v mé osobě. Na kariéru jedničky to stačit mimo osmou ligu nebude, ale věřím, že mi roli dvojky svěříte :). Post jedničky je hlavním cílem zimního přestupového okna a podle rozlučky se sezónou už by se něco mohlo rýsovat. Zákulisní info zatím nepodám, ale dle mých dojmů, by to měla být taktéž „trojnásobná“ posila, tak uvidíme, čím nás nakonec Martin překvapí. Zimní pohár hodně napoví. Krom Smížy, však došlo i k dalším dvěma ztrátám. Aktivního členství se vzdali velmi užiteční hráči Filip Houška a Kryštof Šimek. Ani jeden sice nenesl stěžejní podíl na uplynulých postupových sezónách, ale oba byli silnými hráči a proto jsou  i nepříjemným oslabením. U Filipa se však ještě možná dočkáme návratu.

  Nové dresy

  Dresy nám fakt seknou, vypadáme v nich hodně honosně a to byl účel. Doufám, že z nich máte radost. Mimochodem odehráli jsme v nich tři zápasy s bilancí 1-2-0. Takže 4/6 bodů a naše nové chlouby tak ještě nepoznaly porážku.... :). Možná mají větší efekt, než bych sám čekal. Snad budou ještě chvíli začarovaný. Problémek je Petrův znak, který hodíme do opravy na jaře, až budem zařizovat dres pro brankáře a pak.... Pak už budem úplně nejkrásnější :) (pokud na zápas nedorazí Pavel nebo Dan :-D ve starejch). Mimochodem v Asii máme taktéž velvyslance s dresem, takže o reklamu klubu je postaráno i tam. No který Hanspaulský tým tohle může říct?!

  PLMF

  Znakem naší momentální prosperity je i Michalova iniciativa a odnož týmu, která hraje pod záštitou PLMF. Zmnožila se tak naše týdenní herní praxe a u všech, kteří nastupují za oba celky je vidět herní pokrok. Troufám si tvrdit, že to bude jenom lepší. Je skvělé, že fotbalu dáváte tolik času a on vám to brzo začně vracet. Máme teď mnohem širší hráčskou základnu, což se hodí pro veškeré turnajové účasti. Jsem zvědav, jak dlouho nám tento dvojitý zápřah vydrží.

  Nejlepší hráč Podzimu 2014

  Na závěrečné posezónní pařbě v Escu jsme vyhlásili výsledky druhého ročníku ankety ´Nejlepší hráč sezóny´. Musím říct, že jsem se bál „zdemokratizování“ hlasování, protože jsem nevěřil ve vytříbenost vašeho fotbalového vkusu, ale děláte mi radost :D. Oba ročníky zatím dopadly přesně tak, jak bych je vyhlásil sám, ale přitom je to týmová volba, čili prestiž je tak mnohem hodnotnější. Vítězem se stal Standa poměrně těsně před druhým Michalem a třetím Martinem. Standa měl na podzim asi nejvyrovnanější formu, přestože i on odehrál pár zápasů, ve kterých nebyl vidět. Obrana se tentokrát neblýskla a tudíž se dalo čekat volbu z předních řad a tam byl skutečně nejkreativnější Standa. Nemůžu se dočkat toho příštího držitele, protože pakliže se vytáhne nový brankář, David dorazí na 7 a více zápasů a třeba takový kapitán bude mít lepší než průměrnou fazónu..... Bude to chtít od kohokoliv extra sezónu :). No moc se těším a Standovi ještě jednou gratuluji.

  Cíl pro Jaro 2015

    Tento víkend začínáme zimní pohár a jak jsem si všiml, účast bude hojná. To značí, jakou chuť máte do hry a že polovina prosince už stačila k tomu, aby se dostavily abstinenční příznaky. Pohár povede jen k tomu, že budeme ještě sehranější. Do brány jistě Martin přivede skvělou posilu a proto tudíž nemůžeme být skromní. Za mě je realistický výhled na jaro 4. a lepší místo. Abyste neřekli, že to je šílenství, dáme to zmiňované 6. místo. Myslím, že budete (budeme) příjemně v červnu překvapeni. Připomínám jen podobnost posledních sezón – Podzim 2013, cíl: postup do 7.ligy, splněn jen tak, tak – Jaro 2014, cíl: nespadnout, naprostý šok v pozitivním slova smyslu, postup z prvního místa bez jedinné prohry – Podzim 2014, cíl: nespadnout z 6. ligy, splněn jen tak, tak – Jaro 2015, cíl: 6.místo,  ….. naprostý šok v pozitivním slova smyslu? :)))) Jistě víte, kam mířím. Pakliže se historie bude opakovat.... . Přivedli jsme Davida do týmu, bude nový brankář, většina z vás se lepší každým zápasem, budeme zase o něco sehranější. Nemůžu se dočkat. 6.místo je pro mě opravdu minimum, ale myslím, že to dopadne, jak naznačuji. Jsem docela doprej tipař, co se fotbalu týče, můžete mi věřít :D. Poznám špičkovej klub, když ho vidím :D.

Doufám, že “Kodymu” při čtení nevystydlo kafčo, trošinánek jsem to rozpísnul. Těším se na jaro, borcí. AVE!

                                                                                                                                                               Report k 11. kolu: Praetorians FC : Blesk VK A 3:3 (0:3)

   Poslední report sezóny Podzim 2014 je tu. Bude pro mě tím nejnepříjemnějším. V neděli nás na nočním Tempu čekal poslední zápas a byl to zápas o setrvání v 6. lize. Soupeřem byl 4.tým tabulky Blesk VK, se kterým jsme pro 100% jistotu nesestupu potřebovali uhrát alespoň plichtu. V případě prohry jsme museli doufat, že v současně hraném souboji Bez názvu : Klub odložených můžů „bezejmení“ nevyhrají takovým rozdílem branek, který by v kombinaci s rozdílem naší prohry nepřesáhl 10 branek. Heslo tedy znělo, pokud prohrát, tak nejtěsnějším možným rozdílem a udržení soutěže by mělo být zajištěno. Ideálně remizovat a nemuset se ohlížet na nic. K zápasu jsme se sešli ve slušném počtu 8 hráčů, Jiřina „Giorgio“ ve své bundičce klasicky 5 minut před výkopem, jen Standa vyhrožoval, že je ze zdravotních důvodů tentokrát jen za diváka, no... postaral jsem se o to, že i on nakonec naskočil do hry, ale k tomu se dostaneme. Nedorazili nakonec ani Dan ani Pavel, kteří byli v docházce 50/50. Soupeř dorazil v podobném počtu, rozhodčí taktéž připraveni, takže po pár obligátních vtípcích, konzultaci posledního kola Synot ligy a rozchytání jsme se mohli vrhnout na zápas.

    Hned po minutě jsme prohrávali 0:1. Byl to pro mě tak strašný moment, že to nebudu rozepisovat. Zeptejte se bližních, kteří viděli „live“. Hra byla tímto momentem okamžitě poznamenána a my jsme značně znervózněli. Přesto jsme nebyli vyloženě horším týmem, ale kombinačně měl navrch soupeř. Tlak nebyl velký, soupeř nehrál nijak skvěle a byl spokojen se stavem, čili jsme měli prostor ke hře i my, ale všechny naše pokusy končily v poslední třetině hřiště, kde jsme nebyli schopni rozběhat soustředěnou obranu. Takto se hrálo asi deset minut, když mi přišla na mysl další hovadina. Petr neměl moc výběr ze spoluhráčů při vhazování a tak jsem se mu z branky nabídl do zcela volného prostoru u druhé lajny. Ze základu špatná myšlenka to nebyla, ba naopak, jenže v úplně jiném zápase a s úplně jiným vhazujícím hráčem. Petr si mě vybral a vhodil.... jenže nedostatečnou razancí. Míč na cestě ke mně dosprintoval napadající útočník a s poklidem posunul do opuštěné branky. Živý horor. 0:2. I tento gól beru na svůj vrub, protože takovýto hazardní nápad v zápase, kde potřebujeme hlavně neprohrát a pokud ano tak minimálním rozdílem..... Navíc když soupeř ze hry nebyl schopen si sám vypracovat branky. Nesmysl, nesmysl, nesmysl. Den blbec, doslova. Hra se ani následně nezměnila jen přibylo našich šancí, bohužel neproměněných a na hřiště se, donucen okolnostmi, vydal i Standa. Do přestávky se síť nakonec vlnila ještě jednou, bohužel do třetice za mými zády. Tentokrát po bezchybné kombinační akci soupeře. Obránci sice byli přítomni, jenže doslova rozebráni. 0:3. Poločas. Moc do řeči mi nebylo, myslím, že jsem krom „sorry kluci“, nevydal ani hlásku. Atmosféra byla hřbitovní, pár ideí taktických zaznělo, ale spíš ze zoufalství než z invence. Některé věci se ale naštěstí nemění a naše zápasy by často vydaly na slušný Hollywoodský scénář, tento opět nevyjímaje. První poločas rozehrávali soupeři – tradičně. Druhý poločas rozehrál David – netradičně – gólem. Ne, nedělám si legraci. V pravidlech Hanspaulky skutečně stojí, že rozehrou může být i příma střela na branku. David to zkusil, zkusil to výživně a brankář soupeře naštěstí nestál za moc. 1:3. Tato branka byla skutečně tím nejlepším psychickým dopingem, který mohl přijít. Okamžitě po hvizdu, geniální nápad. Musíme Davida vývojem hry nasrat častěji, jestliže to bude mít takovýto dopad. Obraz hry byl i ve druhém poločase stejný, jako v prvním. Kombinačně velmi vyrovnané, ale brankové situace jsme si byli schopni připravit jen my. Standu polila naší brankou živá voda a vepředu byl okamžitě velmi cítit. Až tak, že i laškoval s brankářem soupeře. David po zjištění, že to přecejen možná půjde, taktéž hřišti dominoval a po akci právě těchto dvou hráčů se do listiny střelců zaslouženě zapsal i Standa. Kombinační branka. 2:3. Zcela očekávaně se okamžitě hra vyhrotila a až do konce už neupustila z vysokého tempa. Naše útočné snahy přirozeně lehce oslabily obrannou činnost a dostal jsem tak alespoň několikrát příležitost, napravit hororový první poločas. Bylo už načase konečně. I my jsme zahodili před bránou několik slibných šancí a brzo zbývalo do konce už jen 5 minut. Kluci opět skvěle bránili a zodpovědně se vraceli, ale v té koncovce chyběl zabiják. Ke konci jsem se v duchu modlil, aby tam něco spadlo, abych nestrávil několik bezesných nocí do zjištění, jak to tedy s námi na jaře bude. Vyšší moc mě zaplaťpánbůh vyslyšela. Nebylo by to ono, když by se do toho nevložil kapitán. Standa nádherně vyzval Martina k postupu na branku a sám si okamžitě po příhře naběhnul na zadní tyč. Martin zkušeně a nesobecky nahrál zpět a Standa se se svými zkušenostmi a schopnostmi nemohl mýlit. 3:3. Obránce byl pouze v roli kužele a brankář taktéž. Mně spadl ze srdce balvan velikosti XXL. Zbylé dvě minuty už jsme na jistotu udrželi a mohlo se jít na velmi příjemné pivínko. Sezónní předsevzetí splněno. Potřetí za sebou. Zažíváme skutečně pohádkové období a myslím, že ještě zdaleka nejsme na limitě našich možností.

Muž zápasu – Standa – 8,25 – Hodně jsem váhal, protože nejdůležitější a zároveň geniální branku dal David, nehledě na bezpodmínečnou neschopnost brankáře, které je k tomu kousku třeba, ale Standa dal dvě, navíc tu vyrovnávací si vlastně sám připravil skvělou příhrou na Martina. Hodně běhal a to údajně ani nebyl 100% fit. Měl dokonce možnost si odnést hat-trick, kdyby nebyl jelito v jednom momentu. Takže tak. Dynamikou se mu opět vyrovnal na hřišti jen Petr.

David – 8 – Dominantní hráč, jak postavou, tak herním projevem. Už jsem to psal spoustakrát, ale musím znovu, na míči je neskutečně silný. Pokud si ho neukopne, nebo není zdvojen soupeřem, není šance mu ho vzít. V noze má dynamit, jen to chce víc seřídit mířidla. Chybí mi trochu běhavost, ale když hraje z obrany, tak skoro lépe bez ní, neboť se aspoň nezatoulá nikam daleko a nemůže pak chybět vzadu. Proti FRF Vocet i proti Blesku to hrál víc z obrany a okamžitě se to projevilo. V kombinaci s Martinem a Tomášem vytvořili hoši zeď, na kterou ani jeden tým nenašel recept. Dosatli jsme ve dvou zápasech s kvalitními týmy jen 4 branky a to dvě z nich byly... no však vy víte jaké. Jeho branka na 1:3 byla geniální. Povzbuzující a hlavou mi proletělo jen, „No jo, vlastně proč ne?“ Standa ho tentokrát předčil jen o pomyslná prsa vietnamské ženy.

Martin – 7,5 – V obraně výrazněji nechyboval a asistoval Standovi u vyrovnávací branky. Spálil ale dvě slušné příležitostí ke vstřelení branky hlavou a to by chtělo vylepšit. V obraně mu v posledních zápasech vypomáhá celý tým a tak trochu tím přichází o jedinečnost. Praetorians z toho však výsledkově profitují a to je hlavní.

Petr – 7,25 – Nic, co bych nezmínil v reportech k minulým zápasům. Moment hrůzy jsem vzal na sebe, ale přesto, příště by měl lépe kalkulovat s odhadem svého „dohodu“ a neriskovat, když si není jist vzdáleností. Atleticky opět nezklamal.

Tomáš – 7,25 – V obraně je velmi platným hráčem. Za půlkou už mu však schází rychlost na samostatné akce, na to jsou ovšem na hřišti jiní. Na jeho poměry standartní výkon.

Lukáš – 7,25 – Nevím jestli mi to jen přijde, ale je z něj tvrdší hráč než dřív. Sice za daň občasného hvizdu, ale většinou v bezpečné vzdálenosti. Hráče jeho typu v soupeřových řadách nesnáším :D :D. Z nás všech dnes opět nejnepřijemnější v osobních soubojích. Škoda jako u Jirky, že nezaznamenal nějaký kanadský bodík, v průběhu podzimu ukázal, že umí sbírat oba typy. Možná ho od něj dělil právě jeden Martinův úspěšný výskok před brankou.

Jirka – 7,20 – Nešel na pozápasové pivko, strhávám 0,05 bodu :D. Měl šňůru zápasů se vstřelenou brankou, ale neprodloužil ji. Soupeř sice bránil lépe než ti předešlí, ale Jirka taky neměl vůli přidat směrem dopředu něco extra navrch, jakoby přenechal iniciativu na Standovi a Davidovi. Škoda, třeba by tam něco padlo, prásknout do míče umí.

Když dovolíte, sebe ze zřejmých důvodů vynechám tentokrát.

V zápase nám přes velkou vůli po výsledku přálo i štěstí, jenže přesně to nám několikrát v sezóně k bodům naopak chybělo. Chci vám ještě jednou poděkovat za nehynoucí víru ve výsledek a lví výkon, přesto mě to však nijak nepřekvapilo (až na Davidův gól a první inkasovanou branku, to byly trošku nevšední „perly“), protože máme výborný tým, který roste s každým dalším zápasem. Potřetí za sebou jsme splnili sezónní cíl, tak doufám, že na to na jaře navážeme. Co se týká reportů, se s vámi jako čtenáři pro 2014 loučím, ale rád bych ještě napsal ohlédnutí za celou sezónou, protože si troufale věřím, že o Praetorians čtete rádi. Těším se na rozlučku, na nového držitele trofeje pro nejlepšího hráče sezóny a třeba nějaký ten halový turnaj, či trénink. Ave!

Report k 10. kolu: Praetorians FC : F.R.F. mit vocet 3:1 (2:1)

    Takže report. Týden se s týdnem sešel a my se sešli po delším odloučení s Pražačkou. Netradičně to tentokrát bylo letos “sametové” pondělí, namísto obvyklých nedělí. Netradičně to bylo poprvé v sezóně za umělého osvětlení. Papírové předpoklady spíše nepředpokládaly nežli naopak. Z našeho pohledu  takový černý humor na bílém. Ve třech zápasech se třemi nejhoršími týmy tabulky, zisk jedinného bodu,  čtvrtí nejhorší? Nic moc, když sestupují tři poslední. Situace? Máte horší vzájemný zápas se dvěma z nich a tudíž jste při rovnosti bodů předposlední. Takže sestup. Před výkopem nám zbývaly dva zápasy k zisku bodů. Jenže pro nás to bohužel měly být zápasy se 3.a se 4.týmem tabulky. Po tom, co jsme prohráli s těma nejhoršíma? Bez nejlepšího střelce týmu? V bráně týpek, co měsíc nedržel balón v ruce? No jako šel jsem si, jak by řekl Pavel, zakopat no…… Vlastně teda si zachytat, ale moc vážně jsem to nebral. Jenže nám asi musí téct do bot, aby se něco začlo dít, nebo nevím. No z papíru zpět k realitě.

    20:45, lehce mrholilo, světla reflektorů, záblesky fotoaparátů, dokonalý trávník, 40 kamer, 60 000 párů očí, zpomalený záběr na kopačky rozehrávajících hráčů. Míč se hýbe, dech se tají….. No dobře, psal jsem k realitě, už jdu.

   20:00, tma, kosa, Giorgio nikde, nadávky z ostatních hřišť všude ve vzduchu. Standa mě z prdele zdraví míčem do xichtu. Davidovi jsou malý trenýrky, se kterýma jsem se sral půl roku. Když si je konečně navlíkne, není vidět problém,respektive ani nic jiného, než co mají normálně zakrývat…. Asi halucinace. Petr na dresu ze dvou třetin odlepený znak, se kterým jsem se sral půl roku. Přede mnou týpek z legey, co mi zaručuje, jak bude znak kvalitně vyveden….  Určitě halucinace. Kde jsem to byl? Rozchytávání! Rukama mi projde do sítě několik čudel s podpisem “Petr Provazník” a nevím, jestli spíš plakat, nebo se smát. Diváci žádní. Děvčata, nedivím se. Taky bych si na vašem místě dal radši zívačku doma v teple.

   Tak a teď už z té vážnější jamky. Nasadil jsem “casillasovky” a šlo se na to. Jediné, co mi drželo v hlavě plamínek naděje, byla vzpomínka na vzájemný zápas našich týmů sedm let dozadu a tehdy o dvě patra Hanspaulky níže. Vyhráli jsme tehdy 3:2 a kluci nebyli nic moc. Naštěstí mě kluci nezklamali, ani dnes nebyli nic moc. Náš tým sice makal, o tom žádná, obrana fungovala dobře, ale to bylo asi tak vše. Soupeř naštěstí neměl ani tu obranu. Hrál doslova tragicky na to, že bojuje o postup do 5.ligy. Skóre se však pro mě překvapivě odlepilo od nuly na naší straně. Martin se po pár týdnech nedostatku herní praxe nechal obejít a Petr, spoléhající se na to, že přesně tohle se nestane, se nechal předběhnout. Když to přeženu, tak vlastně chvilkové 2 vs 0. Soupeř to vyřešil v neskutečném fofru. 0:1. Zaplaťpánbůh to byla doslova první a poslední jejich úspěšná kombinace zápasu.  Do tohoto momentu jsme hře vládli my a tento trend i pokračoval. Soupeř začal z nepochopitelných důvodů nervóznět, řvát a s přibývajícím časem se méně a méně soustředil na hru. Vše vyústilo v komickou chybu obrany, Standovo úspěšné napadání a branku na 1:1. Paráda. Obraz hry se změnil jen o dorazivšího Jirku, ještě větší nervozitu soupeře a větší útočnou snahu nabýt zpět vedení, takže otevřenější obranu. Naše týmová obrana a soustředění dozadu bylo vzorné. Soupeřovy technické kvality byly na naší straně, tudíž hochům ve výsledku jen víc oslábla už tak slabá obrana. Nervozita a momentální pomatení jednoho z nich vedlo k sprostému zákroku na Standu, který však ještě včas poslal míč k Lukášovi a ten zavěsil svým padajícím listem typicky na zadní tyč. Standu hned přestalo vše bolet. 2:1. Zaslouženě pochvala hlavně Lukášovi, že nepřestal hrát a skóroval. Druhá pochvala rozhodčímu, že nechal výhodu a po brance přesto chladnokrevně tasil zaslouženou žlutou. Tohle se kolikrát nevidí ani u těch pánů, co pískají realitu druhého odstavce(viz. výše) a berou 2000 euro za zápas. Třetí pochvala Standovi za asistenci a mocný útrpný řev J. Poločas. Dostal jsem vynadáno, že nejsem patřičně nadšený našim výkonem. Styděl jsem se….. chviličku :D. Druhý poločas mě mrzelo, že jsme začali bránit a nechali hrát soupeře, který neměl jedinou šanci ani v momentech, kdy byl naší prioritou v prvním poločase útok. Soupeř měl však kombinační limit opravdu nevysoko a zhuštěnější obrana už pro něj byla téměř úplně neprostupná.  Za celý druhý poločas jsem snad neměl zákrok. Pár střel mi proletělo za záda, ovšem všechny v uctivé vzdálenosti od branky. Aby se mi to nepletlo, tak už mě Martin nenechal ani vykopávat. Možná jsem měl odejít hledat svůj zakopnutý míč, na hřišti mě nebylo třeba. Naše hra byla také téměř beze změny. Kombinace na jisto s míčem, bez míče vytlačování soupeře do technicky náročných pozic. To, co viselo dlouho ve vzduchu, se nakonec stalo. Další hrubice “voctové” obrany a náše úspěšné napadání. V gólovce nakonec Jirka. Moc lidí s chladnější hlavou byste nejen na hřišti, ale asi ani v republice nenašli. Tak to prostě narval do brány. 3:1. Soupeř byl následně ještě křečovitější a my ještě semknutější. Ke změně skóre už nedošlo a my si po dlouhé době ze zápasu odnesli  velmi důležité dva body.

Muž zápasu – 7,75 – Lukáš – Vstřelil vítěznou branku, která byla z těch tří nejsložitější. Střílel z úhlu v situaci, kdy na zemi ležel zraněný spoluhráč a polovina hřiště nehrála. Spousta lidí by přestala hrát a řekla si tak o hvizd rozhodčího a standartku. Lukáš si věřil a zachoval chladnou hlavu. Kdyby z toho branka nebyla, asi bych ho teď nechválil, ale o to víc se mi ten sebejistý moment elegance líbil. Navíc sám bych přestal hrát už jen proto, že bych nepočítal s tak kvalitním řešením momentu ze strany rozhodčího (výhoda). Vzdálenost k brance byla také delší, než v Jirkově a Stadově případě, úhel taktéž nepříznivější. Hodně kvalitní branka a dvakrát tak důležitá vlastně pro celou sezónu. Jinak průměrný výkon s přehledem a rozvahou. Nechci mu brát Poborského, ale mnohem víc mi připomíná Pirla. Ten taky na hřišti působí pomalejí než zbytek, ale přitom elegantně a oproti ostatním když si vybere místo na hřišti, tak tam ten míč prostě pošle s neomylnou jistotou.

Standa – 7,75 – Standa jako obvykle tepal po celém hřišti. Soupeř mu nabídl gólovku a on ji proměnil. Na jeho poměry taktéž průměr. Dal branku a na druhou přihrál, hodně jsem váhal, ale ani jedno nebylo něčím výjimečné tak jako Lukášův moment, který mě za celou dobu přišel nejsilnějším individuálním momentem na hřišti. Pěkně odpracováno.

Jirka – 7,5 – Svědomitě, bez přemáhání. S chladnou hlavou prásknul míč do sítě, když dostal příležitost. Jakoby věděl, že se do té gólovky dostane a že ji promění. Počkal si na to a nepotil se zbytečně navíc. Polštář dvoubrankového rozdílu se vždycky do hlav moc hodí. Taky se počítá. Chválím, že dal předem vědět, že dorazí později o pár minut, ať ho napíšem do zápisu. Když vypadá pozdní příchod takhle a je dost lidí do hřiště, nemám s tím nejmenší problém. Na pohodu.

David – 7,5 – Asi nejjistější na balónu. Mrzelo mě, že nepřidal branku, šance byly. Přesto výkon srovnatelný s ostatníma, což značí i známka. “Kody” jsem měl před sebou jako na talíři hodně často, čili poctivě bránil a odrážel tak přístup celého týmu, který věděl, o co se hraje. Naposled s odraženou patou se mi ale líbil o fous víc. Individuální rezervy tam byly. Nevím, jak to popsat…. Působil na mě herně…. mmm…  nenajdu ten výraz…  Snad, jako by měl příliš těsný trenky, nebo co. Měl si víc popustit uzdu (gumičku) a odvázat se, jak to umí. :D :D :D

Tomáš – 7,25 – Je vidět, že je limitován bolestí. Aspoň mi to tak přijde. S přibývajícím časem se vždy vytrácí z hřiště. Dnes byl ale svědomitým pilířem obrany, když hrál. 7,25 je týmová známka, průměr. Škoda těch zdravotních problémů. Jemu, Lukášovi a Petrovi účast v PLMF totiž velmi svědčí a první pokroky jsou už vidět. U něj je to jistota na míči. Zasekne si napadajícího útočníka, potáhne a v klidu rozehraje. Hodně zápasů už neudělal chybu na balónu a že jich bývalo dřív nepočítaně, až mě to sralo. Ronaldovo cupitání nad balónem hodil za hlavu a udělal dobře.

Petr – 7,25 – Zase velmi blízko týmovému průměru. Započítávám jen chybu před první brankou a nevybavím si nic navíc, proto o fous níž. Spolu se Standou nejběhavějším hráčem, bez takových by si Tomášovy holeňe neodpočaly, Jirkova image by nebyla tak cool, Martin by flusal plíce s každým výdechem a já bych nemohl zívat s filozofickou úvahou o světě na mysli. Běhejte hoši, je to třeba. Možná ho limituje na hřišti fakt, že většinou musí bránit, ale to snad přes zimu nějak vyřešíme. Je třeba najít další obránce a Petra je v obraně možná škoda.

Martin – 7,25 – Jako ta hrubka před prvním gólem? Vážně? No stane se, ale takové legendě? :D Ne, ale často se podepíše před brankou soupeře, založí gólovku, prostě něco, ale dnes průměrný výkon. Odpracoval to, obrana fungovala kolem něj, ale tak to má být, to je prostě jeho úloha. Dovedl tým k důležitým dvěma bodům a za to si může udělat velmi příjemný háček. Nezklamal, “borec na konec”, a nechal si odtáhnout auto. Bez ftípku by to nebylo ono…. Špagátnictví s.r.o. jaksepatří

Ten člověk s velkými růžovými rukavicemi – 6 – Nevím. Mohl jsem si v druhém poločase do branky vzít notebook a začít už psát report… V tom prvním tam bylo aspoň pár pěkných rozeher, v tom druhém mi vzal Martin i to… To jsem to rozchytávání tak kurvil, že jste měli až takový strach, na mě něco pustit? Asi zbytečná otázka, co? :D :D :D Menší pichlavec u srdíčka….. Já budu ale hrdina příště, to uvidíte!

    Zápas nám vyhrál týmový výkon, na kterém se všichni podíleli podobným podílem. Když se v týmovém sportu táhne za jeden provaz, je těžké prohrát. Vocet byl dnes doslova zoufalý a nebylo divu, nemohl nic. Obrana byla hodně vystužená a málokdy jsem před sebou napočítal dva a méně vínových dresů. Takticky odehráno naprosto dokonale. Nezačali jsme po první brance zmatkovat, hráli dál to své, v klidu vyrovnali, v klidu otočili. Ve druhém poločase jsme měli přidat o branku, o dvě víc, ale to je kosmetika.Věděli jsme, že potřebujeme hlavně ty dva body a na brankách tolik nesejde a pro dva body jsme (jste) si došli s neskutečným přehledem. Co se týká fotbalovosti, tak jsem ale viděl z naší strany několik lepších zápasů letos. Vocet byl naprosto zoufalý a naše jistota plynula hodně z jejich neschopnosti vyměnit si na naší půlce víc přihrávek v řadě a to nemůžete popřít. Proto nejsou známky vysoké. O to víc mě sere Sací komando, tam musel být minimálně ten jeden hráč na černo tehdy. Tam jsme totiž hráli ještě lépe kombinačně než dnes a prohráli 2:4. S týmem, co měl 1 bod? Dnes 3:1 s týmem, co měl  tuším 11+ a je na 4.místě. Pod naší úroveň nebo ne, seru na to, od příští sezóny kontroluju v poločase registračky u soupeřů, jejichž výkon mi nebude sedět k postavení v tabulce. Obzvlášť pokud v zápase s náma budou hrát o důležité body. Právo na to mám, tak co. Jestliže budou čistí, tak je to formalita 2 minut.

Takže gratulace!!! Nechci to zapsat, ale pokud jsme se tímto zápasem už nezachránili, tak jsme k tomu minimálně udělali velký krok a to jsem rozhodně nečekal. Myslím, že i v Panamě koukali jako blázni.Těším se na velké finále, doražte v hojném počtu.

Muž s velkými růžovými rukavicemi.

Report k 7. kolu: Praetorians FC : Sací komando Modřany 2:4 (2:1)

 Do reportu se mi mocně nechce. Bude kratší. Naposled nám chyběli hráči, hráli jsme proti týmu středu tabulky, v bráně začínala dvojka…. Vyhráli jsme. Tentokrát? V plné síle, proti poslednímu týmu tabulky s jediným bodem ze 7 zápasů…  Na výsledek se radši ani neptat. Fotbal nemá logiku. Ještě v úterý jsem měl pocit, že se stále hraje, jak kdyby zbývalo 5 minut do konce, že to přece musíme otočit. Ke všemu mi namísto podrobného záznamu výkonu každého hráče zbylo pár zmatených poznámek, nad kterými budu teď ještě notně vzpomínat. Rychlost hry a zima na ruce mi jaksi v tomto ohledu zabránily v podrobnějším zápisku.

Takže k utkání. Soupeř točil tři postarší, objemné obránce a hru ve předu stavěl na jediném “Messim”. Prostě klasika, už mě to sere, jako přes kopírák každý víkend. Jako tým jsme byli mnohem kvalitnější, vyrovnanější, jen jsme neměli takovou individualitu. Naše obrana, odvislá jen od kapitána, bohužel nepodala nejpozornější výkon a tudíž a jsme odešli nakonec bez bodu my.

První branka padla po našem tradičním nezájmu o hru při autu. Gólovou příhrou byl samotný autový hod a já se ptám, kolikrát ještě takhle zbytečně zaspíme? 0:1. Smíža bez šance. Další aut, tentokrát Lukášův, na zadní tyči Michal, nekompromisně pod převno z voleje, 1:1.  Dokonalá kombinace Pavel,David, Pavel, až do kuchyně. 2:1. Poločas. Michal nedává loženku a v příznačném “nedáš, dostaneš” o pár chvil později vypustí návrat na zadní tyč. Soupeř placírou do prázdné. 2:2. Smíža bez šance. Přečíslení tři na dva, návrat do obrany vypouští tentokrát David, soupeři je to jedno, výhodu ani nevyužívá. Míč má totiž onen “Messi”, spoluhráče předvídavě ignoruje a zasouvá s přehledem k Smížově levé tyči. 2:3. Smíža bez šance. Tlačíme, střílíme, obrana ztrácí prioritu a soupeř nám opět ukazuje, že gólová příležitost je vzácnost, která se prostě nesmí v boji o záchranu pouštět. Do otevřené obrany 2:4. Smíža bez šance.

Byli jsme kombinačně lepší , týmovější, ale individuální chyby nám vzaly body. Soupeř měl o třídu lepší obranu a v řadách dost pravděpodobně žoldáka, který v nouzi chodí zachraňovat body. Tento hráč byl herně někde jinde, než zbytek hřiště. Jeho kvalita utkání rozhodla, vstřelil první a rozhodující třetí branku. Co dodat. Možná jsme ty registračky měli nechat zkontrolovat, ale jak někdo poznamenal, “to je pod naší úroveň”.

Muž zápasu – David – 8,5 – Je vidět, že širší střídačka mu hodně svědčí. Během poločasu si několikrát odběhl nabrat síly a na hřišti byl následně centrem dění. Silný na balónu, kombinačně přesný, umí vystřelit. Jednou dokonce vytáhl z mošny i sólo mezi 3 hráči soupeře. V prvním poločase předváděl velmi bojovný výkon i bez balónu, směrem dozadu. Dvě chybičky se nakonec našly, jeden nezklopený nárt ze slibné pološance a vypuštění návratu s protihráčem před třetí brankou. Když se vám ale daří, tak se daří. Soupeř totiž tuto konkrétní výhodu přečíslení nevyužil a zakončil akci sólově. Chyba byla tedy spíše principiální a optická, jeho návrat by nic nezachránil. Příjemně překvapil na svou postavu neskutečnou akcelerací a rychlostí vůbec, slušná lokomotiva. V jeden moment jsme se na střídačce cítili jak bowlingové kuželky před zásahem…. Naštěstí dobrzdil J . K pomyslné desítce by dnes (pro vaši představu) chyběla výhra týmu, střelecký zápis, stoprocentní obrana I ve druhém poločase…. Například. Získal jeden kanadský bodík za asistenci před druhou brankou.

Lukáš – 8,5 – Lukáš předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů letos. Hned třikrát svým klasickým “padajícím listem” týmu demonstroval, že když se střílí na branku, tak se střílí na branku. Bez míče byl dnes jedním z největších dravců v našem týmu. Stejně jako před čtrnácti dny velmi nepříjemný soupeř. Jeho přihrávky neminuly cíl, střídačku využíval dokonale k maximalizaci výkonu. Už tradičně svým autem přihrál na gól Michalovi a je neskutečné, že statisticky je pravděpodobně každý jeho 5-6 útočný aut brankovou asistencí. Nabídl z kraje druhého poločasu loženku Michalovi, ten ho druhou asistencí v zápase bohužel neobdařil.“Nasral mě” až v průběhu druhého poločasu, když se krásně uvolnil do prostoru, dostal ideální přihrávku, ale tu si nechal podjet pod nohou. Nikdo nejsme dokonalí. Druhý nejlepší muž na hřišti z naší strany a chvilku jsem váhal nad hvězdou. Při remíze 3:3 a dvou asistencích by tam asi byla.

Smíža – 8,0 – Dělal, co mohl. Ani jedna branka nepadá na jeho vrub, ale i góly se občas dají chytat. To se mu dnes bohužel nepodařilo, proto mu nemůžu tu hvězdu dát. Přesto skvělý výkon, obrana ho v tom v klíčových momentech nechala. Z dálky se přes něj soupeř nedostal, přestože se hrálo na Tempu a několik jedovek muselo hodně štípnout. Pozorný výkon.

Pavel – 8,0 – Pavel byl odrazem týmového výkonu. V momentech, kdy byli na hřišti spolu s Davidem, to byla často radost pohledět. Nemám u něj jediné mínus. Dřel dozadu, dřel dopředu, tradičně skvěle střídal. Byl nakonec odměněn brankou, kterou si odpracoval od obrany až do útoku. Vybojoval míč, zabral dopředu, přečíslil, zakombinoval s Davidem a zasunul do sítě. Odtud jsme měli jít pro 3 body ovšem nestalo se. Týmový výkon bohužel však Pavel odrážel i ve druhém poločase, v zápiscích nemám nic. Ke všemu v tom prvním nedal gólovku, kterou mu nabídl Michal. Nemůžu napsat zahodil, už už střílel do prázdné, když mu soupeř vypíchl balón, ale …. Měl prostě řešit situaci líp, zkusit překonat brankáře dřív střelou a ne kličkou, píchnout balón ještě k zabijákovi týmu nazpět, nevím. Nejsou to hrubice, ale je to vysvětlení, proč se mi Lukáš s Davidem dnes libili víc.

Jirka -  7,5 – Prostě Jirka. Dnes hrál na to, aby nedostal mínus :D. Podařilo se. Nemám tu žádné. Mám tu jedno plus, za vybojovaný balón. Toť vše. Jeho známka je vlastně známkou celého týmu. Střed, od kterého jsem šel výš, či níž. Viděl bych ho v budoucnu v obraně po boku Martina. Ideální hráč. Zodpovědný, má přehled, nezkazí přihrávku. Hrdina dopředu to asi nebude nikdy, protože někoho, kdo má “na háku” život obecně, nějaká malá čutaná asi vážně k hrdinství neexcituje. Dřív jsem podezříval sebe, že se na jeho hru nesoustředím, když nemám konkrétní situaci k popisu, ale není to tak. On prostě neudělá hrubku, ale taky nepředvede nic extra. Alespoň zatím tomu tak bylo. Strašně bych ho chtěl vidět, jak by hrál s mým nebo třeba Michalovým fanatismem v hlavě, umřel bych zvědavostí, kde má technicky limity. Jak by to vypadalo, když by “jezdil po zadku nahoru dolu”. Toho se asi nikdy nedočkáme. Prostě “cool týpek”, co dorazí na většinu zápasů a vždycky si “jde zakopat”, ovšem ne za hranice svojí image. Zatím mu to zjevně na týmový průměr bohatě stačí.

Tomáš - 7,5 – Tomášův start do zápasu nebyl nic moc, mám tu pokaženou přihrávku a špatné zpracování. Pak to zjevně zvedl, protože dál čtu zblokování střely, zatáhnutí míče do útoku a skvělá přihrávka. Jestli teď čekáte, že to konkrétně rozepíšu, tak ani hovno….. :D. Vůbec netuším. J Nicméně bude to zjevně dál podobně jako s Jirkou. Výkon, co neurazil, ale nenadchnul. Známka tudíž odpovídá. Nedostal se k ničemu důležitému na hřišti, protože ty lepší momenty jsem si zapsal všechny, jak dozadu, tak dopředu. Škodá, možná on měl dávat tu potřebnou asistenci, nebo samotnou branku. Snad příště. Stejně jako Jirku, bych ho viděl v obraně. Má sílu, techniku, umí podržet balón, ale rychlost tomu schází. Ta je v útoku třeba, tam musíte být o vteřinu rychlejší než zbytek. Hraje a působí na hřišti podobně jako David, jen pomaleji.

Petr – 7,0 – U Petra toho taktéž moc nemám, ale působil na mě zmateněji, než třeba Jirka s Tomášem. Je tu plus za čtení hry, což je otázka, co jsem tím myslel….  Pravděpodobný zisk míče ve volném prostoru, nebo vystižení soupeřovy přihrávky. Dál je tu ale bohužel mínus, za propadnutý balón a bohužel to je ten, který vedl k první obdržené brance. Chybu přičítám napůl Martinovi a napůl jemu. Martin měl zařvat, protože byl ke všemu čelem a Petr měl mít přehled. Měl vidět, že je v podstatě druhým obráncem a musí hlídat nabíhající hráče. Orientace bohužel nebyla a tím pádem šel soupeř do šance jeden na brankáře. Obecně hrál Petr víc z obrany a obrana byla tím klíčovým nedostatkem dnes, proto od průměru směrem dolů. Navíc dnes opět nezapoměl přidat svou typickou “čudlu”, nebo slovy Míry Bosáka “vysypanou střelou”. To je prostě zoufalství, když si svým typicky energickým, běhavým výkonem, ala Pavel (kdy je doslova o krok, chcete-li o dvě vteřiny, napřed před celým hřištěm), připraví dálnici na střelu z nebezpečné vzdálenosti pak, ala Karel Gott, plácne elegantně do balónu, který následně sotva doletí k brance…. J. Až se naučí střílet, začnou padat branky, bude to ale ještě pořádný kus práce.

Martin - 7,0 – Jediný důvod proč se udržel na 7 je fakt, že neudělal žádnou hrubku, jinak to byl hodně matný výkon. Je hlavní mentální silou týmu a měl by povzbuzovat, rozhodovat, dokonce ukázal, že i z obrany umí střílet branky, tak kde to dneska všechno k čertu bylo? Obrana dnes byla, jak po dvou skleničkách vína. Ne opitá, ale mírně mimo. Drobné nuance rozhodovaly a Míša bohužel nedal obvyklý trik s kloboukem, čili tyto nuance vedly ke ztrátě bodů. Před prvním gólem měl zařvat na Petra, předvídat situaci dřív, nebo aspoň vystoupit razantněji proti nabíhajícímu hráči…. Pustil by sice toho svého, ale třeba by to stačilo k zábraně gólu. Nevím, prostě něco udělat. Stál tam “jak lodyha”. Pořád bychom byli někde mezi 7,5 a 8, ale to by musel aspoň zvedat v průběhu zápasu morálku, jak to umí. Kapitánská páska prostě nese extra zodpovědnost a s tím i extra kritiku. Nějak jsem si ho dnes nevšimnul. Je tu jediné plus, za rezehru nějaké vedlejší akce….. co k tomu dodat.

Michal – 7,0 – Nejlepší hráči sklízí slinty a obdiv nejčastěji, ale když nemají den, většinou se po nich novináři o to víc svezou, tak to bývá. Dnes bude Míša obětním beránkem. Jakkoliv tomu první poločas nenapovídal. Naposled jsem někde slintal a vyčetl mu aspoň obranu, nebo co, aby se neřeklo. Následně mě opravil, že to tak nebylo (asi měl pravdu), tak tentokrát mu napíšu, jak to bylo s čistým svědomím J. Kdyby nedal branku, dostal by 6,5. Rozehříval se pomaleji a i proto jsme to asi byli my, kdo inkasoval první. Do hloubky první půle to ovšem začínal být zase on, ten starý vlk. Připravil nesobecky již zmíněnou gólovku Pavlovi, ovšem ten nezužitkoval, pecháček. Možná měl se svou zázračnou pravačkou pálit sám, ale co se týká řešení situace, zachoval se správně. Pavel takových šancí moc nezahazuje. Pár minut na to střelil z těžké pozice vyrovnávací branku na 1:1. Lukášův aut, těsně před ním podskakující hlavičkáři, (což je velmi matoucí, do poslední chvíle nevíte, zda míč změní, či nezmění směr) přesto razantní zakončení pod břevno. Tohle nemá ideální překlad z angličtiny, prostě – clinical striker (zabiják). Tím ovšem Michal skončil. Vysublimoval ze hřiště. Ve druhé půli zahodil tutovku naservírovanou doslova s podpisem “Karel Poborský, těší mě”. Stane se, mně samotnému se stalo “milionkrát”. Jenže…. Vzápětí na to vypustil návrat se soupeřem, který si před zápisem do listiny střelců mohl ještě klidně přečíst nedělní Timesy, nebo se pokochat Lhoteckou flórou. Klíčových 5 minut, které rozhodly zápas a bohužel v nich hlavní reflektory svítily na Michala. Soupeř srovnal na 2:2, přičemž mohlo být 3:1, nebo aspoň 3:2. Dál už nemám u Michala nic. Je vidět, že když jeden M.Provazník nemá den, ještě není tak zle, když ho ale nemají oba zároveň, je to kritická situace. Dnes osud Michalovi nepřál, možná byl až příliš přemotivovaný a proto je pro mě zklamáním zápasu. 7 je přesto pořád luxusní známka a rád bych tím naznačil, že se mi skutečně náš výkon líbil.

Plynule navazuji…. Hráli jsme dobře a výkon soupeře je minimálně otazný, když do teď nasbírali jen jeden bod. Nejsem sice zrovna extra technik, ale měl jsem z vás od pohledu respekt. Hráli jste pěkně a na hřiště bych se bál. Už tam není jediný hráč, kterého bych střídal s vědomím, že hůř zahrát nemohu a to mě děsí. Čekají nás dvě KLÍČOVÁ utkání s posledními!!!! Tyto týmy MUSÍME porazit, jinak se 100% vracíme do sedmičky. Zápasy 2.11. a 9.11. rozhodnou celou naši sezónu. Věřte tomu. Ani na jeden NEBUDE kapitán!!! Musíme najít ve svých řadách jiné spolehlivé obránce, jinak je konec. Na oba zápasy potřebujeme  Smížu. V obou zápasech potřebujeme Michalovy góly a potřebujeme Davidovu vzrůstající formu. Oba zápasy budou na TEMPU, kde jsme hráli tentokrát, takže větší brány. Střílet bude nutností. V prvním se rozloučíte se starými dresy výhrou a v druhém výhrou pokřtíte nové. Obzvlášť v druhém chci hodně branek, poněvadž jejich oslavy s novým znakem na srdci budou luxusní J. Takže Praetoriáni, záčátkem listopadu bojujete o vše!!! Doufám, že se k tomu patřičně postavíte. AVE!!!

Dodatek na závěr:  Příště (2.11.) nebudeme 100% já, Martin ani Pavel. Bude asi Standa, ale pokud nedorazí  Smíža, budete ve slušným “loji”. Máme brankářskou 3? :D :D …. Ne, mrzí mě to strašně, ale zkoušel jsem to v práci zhora, zdola, zleva, zprava, nepustí mě :/. Musíte to zvládnout!!!!

Report ke 6. kolu: Praetorians FC : Úžas 1. FFS 6:5 (2:3)

        Přiznám se, že za těch deset let, co kopu Hanspaulku, jsem už mnohkrát měl chuť vypustit sezónu. Prostě dát si pauzu na půl roku nebo jen nedorazit na pár zápasů v řadě, ale ve světle posledních dvou let, jsem strašně rád, že jsem tak neučinil. Náš tým byl 8 let týmem nazdárku, co si chodili zakopat a sem tam uhrát nějaký ten výsledek, crcali jsme se osmou ligou a týmem prošla spousta podivínu, přičemž mi dnes není jasné, jak se taková sportovní individua v tomto týmu mohla udržet. Už jsem přestával věřit, že nás čeká nějaký větší sportovní úspěch, ale opak byl a je přesto nakonec pravdoou. Poslední sezóna a půl je doslova pohádkou. Vše nastartoval asi Michal minulý podzim, kdy začal střílet branky jak na běžícím pásu. Tým se kolem něj semknul, vylepšil už tak slušnou obranu a výsledky zákonitě musely přijít. Postup do 7. Ligy byl zdánlivě šťastný, ze třetího místa, ale když se na naši hru podíváte, bylo to velmi zasloužené. Příchod Jirky a Standy nám rozšířil kádr, “dravec a tichá síla”. Standa když má den, je schopný rozhodnout sám zápas a Jirka se nemine přihrávkou, ví přesně co chce udělat a na hřišti je snad nejspolehlivějším kombinačním článkem. Logicky tudíž následoval pohádkový postup do šestky, který byl pro mě životním zážitkem a ještě aby ne. Vyhráli jsme první klubovou trofej, naprosto ovládli tabulku 7.L ligy a bez jediné prohry, se lvím řevem, postoupili do 6.ligy. Letos jsme nezačali skvěle, ale nebylo úplně třeba. Cílem bylo a je nesestoupit, k čemuž jsme před nedělním zápasem po 5 odehraných kolech nebyli ve špatné pozici. Situace však nebyla růžová, k čemuž se brzo ještě dostanu, ale proč tohle všechno píšu? Protože za ten poslední rok si nejvíc necením výher, nebo postupů, ale zážitků, které mi Praetoriáni dali. Neskutečných zápasů, které často visely na vlásku. Hořkých proher, které následovaly velkolepé výhry a především ony zážitky. Tuto neděli jsem opět čekal prohru a Praetorians FC mi připravili další nečekaný příběh. To je ta krása o kterou tu běží, to mi dává energii do všeho dění okolo. Kvůli tomu jsem napsal celý tento patos a možná až trochu kýč, ale nedělní zápas měl prostě všechno a report z něj si takovýto úvod zaslouží. Proto se posaďte se a slyšte další, dechberoucí story.

Předzápasové dění v týdnu nasvědčovalo velmi šedivé nedělní realitě. Brankářská jednička klasicky k nezastižení a bez fb komunikace. Lukáš poprvé v sezóně na záporné straně docházky, taktéž dominantní hráč týmu Michal. Pavel varoval před vratší docházkou s příchodem posledního vzdechu babího léta a fotograficky přívětivého počasí a nelze říci ani půl slova. Je “volným hráčem”, jehož smlouva obsahuje klauzuli na minimum 4 zápasů v sezóně, což bezezbytku splnil hned v prvních čtyřech kolech. To samé platí v případě Dana, který byl už na dvou zápasech, přičemž jedním z nich bylo právě poslední kolo 5. a nedalo se tak počítat s jeho účastí. Zdaleka ještě nejsme u konce. Náš “El Guerrero” alias “Vidal” Petr si pochroumal kolenní vazy a musel tak absentovat. Lékařský tým mu naordinoval dvoutýdenní klid a bude tak k dispozici až k 7. kolu za 14 dní. Měli chybět tedy hned 3 srdcaři, první brankář a oba velmi kvalitní volní hráči. Doslova beznadějná situace. Ovšem právě vzhledem ke kouzlu, které jsem popsal v prvním odstavci, náš tým nakonec nezmohla ani tato souhra okolností. Ptáte se proč? Náš přestupový management totiž skvěle zareagoval a po “odchodu” Kryštofa a Filipa z týmu pohotově začal jednat a tato činnost přinesla ovace. Po ose Já-Tomáš- Martin jsme zorganizovali a do zdárného konce dovedli přestup nové akvizice, Davida. Uzavřel s týmem smlouvu na 5 let a vzhledem k velké vůli nastoupit ihned, se podařilo tento přestup dotáhnout k úspěchu během jedinného týdne! Davida tímto vítám v týmu a doufám, že se svým prvním zápasem ve vínovém dresu namlsal k společným velkým zítřkům. I přes tento úspěch jsme se sešli akorát v počtu 5+1, což je stále v kvalitní 6.lize málo. Sestava tedy vypadala takto: Já – Martin, Tomáš, - David, Jirka - Standa. Střídačka 0. Nutno dodat, že na zápase nemohl chybět někdo, kdo má přezdívku “El Guerrero” (bojovník). Také nechyběl. Hrát nemohl, ale to by nebyl Petr, aby ho tento fakt odradil od účasti. Fanoušků bylo dokonce hned několik, protože David dorazil s podporou publika v podobě své přítelkyně a sestry (tuším). Soupeř měl tedy nevýhodu v publiku, ale vše víc než dorovnal na hřišti výhodou jednoho hráče na střídačce. Jednalo se o tým středu tabulky, který měl relativně vyrovnané skóre 12:13 a držel 7. příčku (my 8., 10:15) . Tolik tedy k prologu a můžeme začít.

Začátek zápasu pro nás nebyl veselý. Hra sice byla poměrně vyrovnaná, ovšem nám znatelně chyběl náš “gólostroj”. My jsme naše šance zahazovali. Střely mimo branku, absence finální přihrávky, spálené tutovky. Soupeř naopak proměnil skoro vše. První branka padla do 5. minuty. Hlavičkovaný míč proskákal až k útočníkovi soupeře, který si skvělou prácí tělem odstavil snad Jirku a v krkolomné pozici half-volejem poslal míč do šibenice. Rukou jsem snad ani nemávnul, takovou trefu jsem opravdu nečekal. 0:1. Padla na nás mírná deka a okamžitě jsme měli v hlavách to příznačné, “to se dalo čekat, vždyť jsme to tušili”. Naše kombinace směrem dopředu nebyla špatná, ale scházel potřebný úspěch, “Michal”, ve finální třetině. Přiznám se, že hodinu před zápasem jsem se dozvěděl, že Smíža dorazí a tudíž mi možná chyběla potřebná finální koncentrace. Smíža nakonec totiž sice dorazil, ale až po patnácti minutách zápasu. V bráně jsem nebyl moc jistý a nechytatelný první gól mi nepomohl. Bohužel jsem proto brzy zavinil druhý. Myslím, že rozehrávky mi jdou, parádním centrem jsem připravil slibnou šanci Standovi, ale každá taková troufalost nese rizika. Obzvlášť rád nahrávám na hráče středního sledu, záložníky. Jsou to bohužel však ty nejrizikovější přihrávky. Jednu takovou mi naneštěstí přečetl hned nejfotbalovější hráč na hřišti. Kluci mi dobře odstínili případné nahrávky a nechali to na mně. Byl jsem odhodlán vylízat si to, co jsem si rozlil, ovšem šance byla malá. Brankář z leknutí, proti nejtechničtějšímu hráči hřiště. Bližší jsem si kryl a dobře tušil obstřel na vzdálenější, na míč jsem si sáhnul, ale vytěsnil jsem ho jen k tyči. 0:2. 100% můj gól. Obrana udělala, co mohla. Neveselo, truchlivo. Bohužel tomu nebylo ještě dost. Následný úsek hry byl asi naším nejhorším v celém zápase. Branky po chybách brankářů podlamují psychiku nejvíce. Soupeř dominoval. Míč se po dalších několika šancích dostal do tlačenice před naší bránou a zorientovali se opět nejdřív protivníci. Ke vzteku byla výsledkem další trefa do mé levé šibenice. 0:3. Přiznám se, že mě průběžný výsledek v ten moment 15.minuty zápasu nepřekvapoval, ale rozčilovalo mě, že nebýt mé chyby, mohlo být “pouze” 0:2. Branky nedáváme snadno, většinu ke všemu obstarává Michal. Výhlídky na body tudíž téměř mizivé, sebevědomí kdesi. Náladu odrážely Standovy zoufalé výkřiky a myslím lehce nemístná vyčítavost směrem k rozehrávce, která navíc nebyla tak špatná. Protikladem byla naštěstí kapitánova nehynocí víra ve výsledek a odhodlání. Kdo jiný by měl být však kapitánem než ten, kdo posádku tahá ku hladině i za takového nepříznivého výsledku, jako je 0:3. Martin volil naopak slova “makáme”, “jedem” a “to otočíme”, což třeba mně osobně dodalo víru. Nebyl by to však Martin, aby “mlátil prázdnou slámu” a zůstal jen u slov. Přestože je synonymem pro naši obranu, byl to on, který zavelek obratu. Naše kombinace nebyla vůbec špatná i díky velmi přesným nahrávkám tria Tomáš, Jirka, David. Neměli jsme sice tak rychlý přechod do útoku jako soupeř, ale kombinačně jsme byli o něco lepší, jen chyběla ta gólová tečka. O tu se postaral právě kapitán parádně dloubnutým balónem přes brankáře a konečně tak proměnil šanci, která rozhodně v ten moment už nebyla první. Nemohl se už na to asi dívat, na tu koncovku. 1:3. Martinova branka nám najednou ukázala, že jeho slova nejsou jen bláhovou vírou a že to skutečně může jít. Soupeřova obrana nebyla neprostupná a bylo jisté, že další šance přijdou. Několikrát jsme měli štěstí i u vlastní svatyně, ale i to patří k brankářskému řemeslu a byl to tudíž na druhé straně Standa, kdo se zapsal do listiny střelců jako pátý. Po skvělém přečtení hry ho do šance jeden na jednoho neposlal nikdo jiný, než Martin. Vystihnutá rozehrávka, okamžité přečíslení, které kapitán neváhal využít pohotovou “Iniestovkou”(rozuměj dokonalou přihrávkou  ) Standovi do běhu a náš “lékárník” se konečně nemýlil a chladnokrevně zakončil k bližší tyči. 2:3. Do poločasu se už nic na skóre nezměnilo a rázem se tak hrál zápas o jedné brance.

V jiných reportech bych poločasu nevěnoval víc než větu, ale dnes musím udělat výjimku, protože i v pauze se stala spousta maličkostí, která měla stěžejní vliv na poločas. Na lavičce už čekal Smíža a po krátké poradě došlo k naprosto klíčovému rozhodnutí ohledně brankářů. Bez střídačky jsme byli vyčerpaní a bylo tudíž rozhodnuto, že vsadíme mezi tyčemi na Smížu a já odlehčím hráčům v poli. Ani jsme netušili, jaké bingo jsme touto sázkou trefili. V poslední době si moc v poli nevěřím, chybí mi síly, herní praxe a tak dál, ale cítil jsem, že mám víc zkušeností v poli než Smíža a on zase víc v brance než já. Logiku sitauce až bláhově podpořil “Vidal” Petr, když se na mě usmál a napůl s nadsázkou prohodil, “tak Daníku, hat-trick”. Nevěřili jsme tomu ani jeden, ale byla to v ten moment taková milá, šílená naděje na zázrak. Čekal jsem spíš nejistého, nerozchytaného Smížu a vlastní bezhlavé poletování po hřiští včetně minimálně dvou zahozených tutovek, ovšem sport je kouzelný v tom, že je naprosto nevyzpytatelný…

Druhý poločas začal po nedočkavosti soupeře, který zjevně cítil, že délka odpočinku nahrává nám. Přesto jsme se do první brankové situace dostali my. Míč se dostal až na levé křídlo, tuším ke Standovi a ten skvěle vycítil můj náběh na pravou tyč a mezi dvěma obránci propasoval křižnou přihrávku. Byla těžká, někam do výše stehen, ale já měl konečně taky jednou víc štěstí, než rozumu. Vzhledem k nepříznivé výšce letu překvapila i brankáře a tudíž na mě zívala opuštěná branka. 9 z 10 bych nedal, ale dnes to skončilo instinktivním pohybem stehna a trefou do brány. Byl jsem odměněn za pohyb ve správný čas na správné místo a celý tým spolu se mnou za víru v obrat i za stavu 0:3. Takže 3:3! Moje sebevědomí mi rázem stouplo o několik bodů výš. Petr na lavičce povzbudil už vážnějším, ale stále nadsazeným “ještě dva” a přidal se i David, který asi ten den věštil spolu s Petrem, protože se mě hned jal povzbuzovat také a poslal mě do útoku. Soupeřova obrana nebyla nepropustná a trpěla dokonce velmi nebezpečnou nejistotou, co se týká centrovaných míčů. Když přičteme, že náběhy za obranu jsou mou velkou silou v momentě, kdy na ně mám ještě energii. Další branka se možná dala očekávat. Paradoxně jsem chtěl hrát poločas s Martinem z obrany, jenže soupeř nás nechtěl nechat rozehrát. Tím mě donutil najít si prostor jinde a tudíž jsem až z obrany naběhl rovnou do kapsy mezi posledního obránce a brankáře. Tuto situaci jsem si vyzkoušel z pozice brankáře v prvním poločase na Standu, tehdy bez gólového výsledku. K našemu štěstí mě tentokrát Smíža napodobil a trefil “kapsu” ještě přesněji …. Přiznám se, že nechápu, jak to v těch “křuskách”, ve kterých hraje dokázal. Některé věci ve vesmíru nevysvětlíte. Parádní výkop, parádní načasování a postřeh mého náběhu. Mně už nezbývalo, než míč zrychlit na branku a pozměnit směr letu. První se podařilo, druhé ne. Tyto situace jsou pro brankáře však neskutečně složité a pohotovost reakce a následný zákrok musí být tak rychlé, že i bez změny směru jsou to gólové “výkopy”. Míč sice trefil strážce svatyně, ale rychlost zákroku ho vyvedla z rovnováhy a já měl rázem na talíři celou bránu. Opět více štěstí, než rozumu, protože jsem balón tak tak tou svou postiženou nohou nacpal pod břevno. 4:3. Míša by zavěsil zkušeněji, ale třesky plesky, už jsem si to zasloužil a bez haluze by pohádky nevznikaly. Petr s Davidem v tento moment už zcela vážně vyžadovali třetí kousek. Jakkoliv by se však mohlo zdát, že jsem stál za obratem jen já, nenechte se zmýlit. Své akce si jen přirozeně nejvíc pamatuji a pro zážitek z četby barvitě popisuji, ale stál za mnou celý tým, který skvěle kombinoval. Hrdinou následných okamžiků se stal Smíža, když zneškodnil několik nebezpečných střel a dále tak zvedal sebevědomí týmu. Obrana nezářila dnes ani na naší straně a proto jsem mohl obracet skóre místo pouhého dorovnávání i díky Smížově nečekané hbitosti v brance. Na to, že naskočil do rozjetého vlaku a ve středověkké obuvi, chytal skvěle. Pokračujme v zápase. Zdaleka totiž nejsme u konce. Tento večer byl thrillerem až do posledních chvilek. Relativitu mého výkonu nastínila hned po pár minutách našeho vedení laxnost v obraně, kdy jsem se bohužel chybně snažil vycouvat soupeřova “Messiho” a ten mě pohybem obešel a mezi Martinem a Smížou trefil k tyči. Soupeř přirozeně tlačil a vyrovnání si asi zasloužil. 4:4. To už se blížil asi nejhorší a nejnepříjemnější moment zápasu. Aktérem měl být Standa a soupeřův brankář. Hoši opět podcenili další z našich centrů a pustili za sebe Standu. Ten se rozhodl špatně a to o tentokrát delší míč zabojovat s brankářem. Oba hráči šli do střetu velmi tvrdě a naivně. Standa, že to vůbec risknul, protože to byla pro něj zbytečnost bez valné naděje na úspěch a brankář, že skákal odkrytý. Standa to chytnul do čelisti, brankář do hrudníku. Situace otřásla oběma týmy. Standa moc nenaříkal, ale bylo vidět, že ho to kurva bolí a že tuší horší zranění. Brankář několik dlouhých chvil lapal po dechu a utkání už nebyl shopen dohrát. Mráz po zádech, snad 5 minut se nehrálo…. .Hnus, Velebnosti. První doteky s balónem byly následně velmi rozpačité, ale hra se brzy dostala do původního spádu. S blížícím se koncem to bylo čím dál víc nahoru dolu. Ovšem my jsme nyní měli výhodu jistějšího brankáře a asi nejlepšího obránce na hřišti. Po krátkém odpočinku na lavičce jsem nakonec splnil Petrovu věštbu. Povedlo se mi dokonale zastoupit Míšu a po nedorozumění mezi posledním obráncem a brankářem, který ještě do pár chvil předtím běhal v poli, jsem levou nesmlouvavě nasměroval míč do sítě. “Mááám jednu nohu (ruku) dlouuuu-hou…”, jak se zpívá ve známém českém hitu.  5:4. Hat-trick završen. Petr s Davidem plnou hubu fráze “Já Ti to říkal”. Asi nemusím popisovat, jak božsky jsem se v ten moment cítil….. . Něco nepopsatelného. Radost nám kazil snad jen za čárou schoulený Standa a stále zmatený brankář soupeře. Soupeř byl opařený a už tušil, že oba body ten den brát nebude. Budete si myslet, že si vymýšlím, ale ještě stále přesto nebyl konec. Po ošemetné situaci v naší obraně, kterou jsme se štěstím zažehnali, zůstal na zemi ležet Tomáš. Další zranění. To už nebylo dobré. Tom navíc nebyl schopen bezprostředně pokračovat. Nezbylo než do hry opět povolat Standu, ten byl zjevně otřesený, ale jeho zranění bylo ve tváři, Tomášovo na stehně (tuším). Nedalo se nic dělat. Standa se tedy odvážně vrátil zpět do hry a dohrával s možná i naštípnutou lícní kostí (v ten moment jsme netušili). Bylo na něm vidět, že už hraje s rezervou. Dobře, že tak. Hra už se změnila v chaos doslova. Klasický moment, kdy vedeme o jednu branku a chceme do otevřené obrany přidat rozhodující, přičemž soupeř zase tlačí opačným směrem. Loterie. Za scénář zápasu by se dnes nemusel stydět ani Alfred Hitchcock a neskutečné se stalo pravdou. Soupeř už se do větší šance nedostal, přesto vyrovnal. Prudkou střelu z mírného úhlu Smíža neudržel v rukavicích. 5:5. Opravdu neskutečný moment zmaru. Takové branky mrzí dvakrát. Vzdát jsme se ale nechtěli, a nakonec se ukázalo, že jsme to byli skutečně my, kdo měl ten večer víc sil. Ostatně nepsal bych takový epos, kdyby neměl skončit dobře…. . To, že jsem první půli neběhal a měl tudíž nejvíc sil na hřišti opět vedlo k poslednímu gólovému momentu. Soupeř opět blokoval rozehru nablízko, opět špatně bránil vzadu. Já jsem opět naběhl do “kapsy” a místo Smížy tentokrát Martin vyslal fantastický střílený centr. Míč se v letu téměř nehýbal, jen velmi lehounce kolem své osy. Parametry Ligy Mistrů bez diskuse. Už z jeho letu mi bylo jasné, že ho musím velmi jemně, téměř neznatelně líznout hlavou, pokud vůbec…. Štěstěna mě dnes posrala se vším všudy a zaplaťpánbůh mi nedovolila riskovat takovou “hodinářskou” práci a já míč minul. Dva metry ale mám a ty sakra stíní ve výhledu, o to víc, když v bráně stál jen nezkušený náhradník. Míč nekompromisně zapadl pod břevno se slastným zašuměním v síti. 6:5. Kapitán dnes prostě věděl, že si měsíc nezahraje a že prostě tudíž chce dva body a taky si je nakonec vzal. S noblesou. Skóre už se následně neměnilo a my si tak odnesli přesladkou výhru a stěžejní dva body do boje o záchranu.

Poznatky – Musíme začít proměňovat šance a zvýšit počet kombinačních branek. Dnes jsme dali dvě branky po standartních situacích a opakované chybě soupeře, která se nám v šesté lize moc často nenaskytne. Měli jsme štěstí, že soupeř, narozdíl od nás, neměl brankářskou dvojku. Klíčový rozdíl. Nám výhoda dvojky umožnila začít zápas i bez Smížy a mně následně v druhém poločase oproti zbytku hřiště přebývala klíčová energie, která vedla ke třem brankám (vlastně nepřímo i ke čtvrté). Soupeř po ztrátě jedničky naopak neměl adekvátní náhradu. Chybí nám ale bránkářská jistota. Jak já, tak Smíža, jsme se neubránili brance po vlastní chybě. Tento problém je třeba v budoucnu řešit, pokud se chceme posunout ještě dál. Stejně tak využívání šancí. Několik jsme jich v první půli zahodili vysoko nad břevno. Velmi zdravě nám ale funguje tým jako takový. Potěšilo mě, jak rychle Tomáš s Martinem zařídili Davidovu registraci. Je fajn vědět, že máme náhradu do branky, když Smíža nedorazí. Dnes dokázal, že je právoplatně na postu jedničky, ale hodlám se zlepšit a chytat minimálně stejně dobře.Tohle má jen málo týmů. Poslední radostí je Petrova přítomnost na zápase. Je důkazem, že si nechodíme “zakopat”, ale že to berem srdcem. Myslím si, že “noví” Praetorians FC mají ještě velký potenciál. Nechme se překvapit .

Muž zápasu - 9 - Jednoznačně kapitán. Zavelel k obratu, když nikdo už moc nevěřil. Dvě branky, parádní branky a jedna asistence a to ještě trefil břevno. Při tom všem stíhal svou stěžejní roli v obraně. V příštích dvou zápasech bude hodně chybět, ale zase bude zpátky dělostřelec Michal. Martin je páteří celého týmu. Nevím, jaký výkon podal v poslední prohře 3:6, ale tu obklíčil dvěma skvělými zápasy. Jeho dloubnutí si míče nad nohou napadajícího hráče a tvorba následného přečíslení je doslova poezie na pohled. Až mu to jednou ale nevyjde, tak se naseru kolosálně :D :D :D, hazardér nepoučitelnej.

David - 8 – Je vidět, že si s míčem rozumí. Ještě aby ne, po tom jaký hráčský profil nám nastínil náš skaut pro Střední Evropu Tomáš.  V záloze mu bude dobře. Silný na balónu, umí do toho prásknout. Při rozchytávání před zápasem na mě vystřelil dvakrát a pokaždé uklidil k tyči. Z jeho následného nezájmu mi došlo, že ho baví vymýšlet branky jen na pořádné brankáře…. :D. Dnes na sebe strhnul hlavní pozornost soupeře a proto se do větší šance nedostal. Hodně mu chyběla střídačka a při lepší docházce a častějším oddechu na střídačce může být stěžejním dirigentem naší hry.

Já – 8 - Report je mírně zavádějící. S odstupem a upřímnou sebereflexí je třeba vidět míru haluze, která mi k hat-tricku pomohla. Vyzdvihl bych asi jen chytrost a výběr jak okamžiku, tak místa pro pohyb. Byl jsem ve správný čas na správném místě. K snovému zápasu mi pomohla souhra spousty okolností. Smížova absence v prvním poločase a naopak jeho přítomnost v druhém. Dva dokonalé centry i nešťastný moment zápasu. O tři nejhezčí branky se podělili Martin se Standou. Byl to ale krásný zážitek a udělalo mi radost, že jsem dokázal alespoň trochu nahradit Michala. Kdybych vychytal druhou branku a ubránil čtvrtou…. No nevím, to bych si tu hvězdu asi musel dát :D :D :D, ale to by pak byl úplně jiný zápas, který bychom třeba ani nevyhráli.

Tomáš – 7,5 – Dnes nebyl moc vidět, ale s míčem je pořád jistý. Většinu času dělal v obraně partnera Martinovi a rozdal několik skvělých přihrávek. S Davidem trochu kucí trpí lehkou nadváhou, která jim bere síly, ale zase jsou strašně těžko odstavitelní od balónu a dali naší hře potřebnou kombinační rozvahu. Je jen škoda, že tuto ještě neumíme tak zdárně přetavovat v branky. Až to přijde, budou hoši sbírat asistence jak na běžícím pásu. Jeho klíčový moment byl už v týdnu, kdy zařídil Davidův přestup. Hrát prvních patnáct minut 4+1, asi bych tyto potěšující řádky teď nepsal. Klube se z něj srdcař. Předminule z práce a zpět jen kvůli zápasu, tentokrát klíčový přestupový tah, za 14 snad nové dresy. Je to radost sledovat a navrch prý půjde pískat v listopadu.

Standa – 7,25 - Paradox. Dal důležitou branku na 2:3 a nahrál na ještě důležitější na 3:3, ale…. Za stavu 0:3 zbytečně vyčítal týmu rozehru, která nebyla v ten moment tím největším trnem v patě. Navíc by měl povzbuzovat pozitivněji, spíš hecovat a soustředit se na hru. Zahodil pár šancí v úvodu zápasu. Pořád sehrál klíčovou roli v obratu a byl opět nejdynamičtějším hráčem na hřišti. Jeho hru zdobí rychlost a práce s míčem v pohybu, které se blíží snad jen Pavel a dal bych mu tudíž 8, ale strašně mě naštval hazardem se svým zdravím v druhém poločase. To co provedl, byla velkolepá hovadina a kdyby si brankář vyskočil se zdvihnutým kolenem, mohl Standa skončit se slušným otřesem mozku v nemocnici a udělat sobě i zbytku týmu z parádního zážitku horor. Situací nemohl vůbec nic získat. Zbytečnost. Patří mezi srdcaře ale dnes to srdce prezentoval ve špatných momentech, špatným způsobem.

Jirka – 7,5 - Dal bych taky 8, ale nedám. Tuším že to byl on, který se nechal přetlačit před první brankou. Byla tam i moje chyba, měl jsem vyběhnout, ale vše se dělo na hranici vápna a necítil jsem jistotu. Co ho ale šlechtí je už výše zmíněná úspěšnost přihrávek. Myslím, že dnes snad neskazil ani jednu. Umí si balón pokrýt tělem a vytvořit si prostor a čas pro nahrávku. Nebojí se razantně přenést hru rychlou příhrou a i tady se velmi zřídka mýlí. Má vlastnost, která velké části týmu chybí. Chladnou hlavu. Nikdy nebude brousit lajnu, skluzovat nebo okopávat soupeře, ale skvěle se orientuje v prostoru. Najde si čas na přihrávku a vybere často tu nejlepší variantu. Stejně tak nedorazí na 11/11 zápasů, ale bude na všech, kdy ho tým potřebuje. Jako například dnes. Mrzí mě, že se nenutí víc do hry, když je nás 2 a více na střídání, ale sám jsem na tom vlastně stejně. Koneckonců nemůžou hrát všichni. Rád bych v něm viděl partnera pro Martina v obraně už kvůli té chladné hlavě a rozvaze, práci tělem. Martin by pak mohl víc střídat a výsledkem mít víc sil i v pokročilejších fázích zápasu. Uvidíme. Rozhodně je třeba najít k Martinovi partnera do obrany.

Pozápasové info – Standa má líci snad jen naraženou a měl by být v pořádku. Hovořil jsem s ním po telefonu. Rytířsky myslel spíš na soupeře, který údajně dokonce ztratil pojem o událostech před střetem, což značí, že byl skutečně víc než otřesen. Pozdě bycha honit… Poučit se a příště jinak a lépe. Snad bude brankář v pořádku.

Závěr – Získali jsme dva klíčové body a zažili další parádní zápas, který měl všechno. Čeká nás 14-denní pauza, ve které se snad uzdraví jak Petrovo koleno, tak Standovo “líčko” :D. Budu dělat, co bude v mých silách, aby 7. kolo bylo už v nových, VYMAZLENÝCH dresech. Budeme teď sice dvakrát bez kapitána, ale zase proti nejslabším dvěma týmům tabulky. Čekám, že nám Míša během vlastně 21 dnů půstu pořádně vyhladoví, smete pak oba soupeře ze hřiště a řekne si o korunu krále střelců. Mohli bychom také najít ve svých řadách další obránce. S 9 body bychom si pak mohli užít finále sezóny, ve kterém tradičně změříme síly s těmi nejlepšími (jak to ksakru na tom PSMF dělaj…). Proto doufám, že to bude v plné síle a bez nervů. To jsou vše ale jen spekulace, tak se nechme překvapit. Těším se na další pohádkové příběhy. AVE!

(Příště bych prosil jasnou výhru nebo jasnou prohru, ať nemusím psát reporty do 3:30 ráno….)

Report ke 4. kolu: Praetorians FC : Květák 4:2 (1:1)

     V nedělním odpoledni jsme se sešli už ke 4. kolu 6.L ligy a s dosavadním ziskem pouhého jednoho bodu z tří utkání pevně doufali, že alespoň bodík přidáme. No spíš jsme se modlili za zázrak. Facebooková docházka ukazovala 4 hráče a to bez Smížy. Soupeřem byl navíc tým aktuálně na třetím místě tabulky a proto jsme tedy počítali s nadílkou velikou. Skutečnost nás však uvedla v příjemné překvapení již před samotným výkopem. Praetorians FC je totiž momentálně skutečně tým jako řemen, protože přestože elektronická docházka nezafungovala, ta reálná čítala dokonce 8 hráčů…. ale pořád Smížy. Tomáš dorazil jen na zápas z práce a po něm se vracel zase zpět. Pavel přišel, přestože se nehrálo na Mikulově a to má letos skóre 4/4, což leckdy nedal v celé sezóně. Michal dorazil i přes fakt, že mu v krvi stále koloval slušný zbytkový alkohol z předešlé, narozeninové noci a s palicí a žaludkem mu čarovala slušná kocovina (s mírnou odchylkou v řádech promile na tom bylo podobně i zbylé „Provaznictvo“). Lukáš taktéž pravděpodobně oželil lezeckou stěnu, kapry či hřejivou Terezky náruč za zápas… No prostě srdéčko nám ve chvíli nouze nedá a  semkneme se jako opravdový tým. Jen Filip nenašel obuv a Smíža nenašel….. kdoví asi vědomí, nebo „jeho tramvajenku“, proto nedorazili.

     Do branky tedy naskočila naše brankářská „dvojka“ (protože nejsme žádní nazdárci, tak máme rovnou dva brankáře), tedy moje maličkost a mohlo se vykopnout. Zápas bohužel řídila takzvaná rozhodcovská „embrya“, čili to často muselo být s nápovědou a pevnými nervy, ale nakonec „kucí“ vyčarovali píšťalkou na každé straně jen o gól navíc, čili se to vlastně poctivě vyrušilo. Ale nepředbíhejme. Od začátku jsme měli mírnou převahu, což bylo velmi překvapivé. Pěkně a trpělivě jsme kombinovali a byli lepším týmem. Nutno uznat, že jsem měl dobře postavené tyče, ale i to se musí umět. Do vedení nás poslal klasicky Míša, který lehce upracovaným gólem tak trochu napravil tutovku, co spálil jen pár chvil předtím. Kolem 10. minuty tedy 1:0. Skóre tedy odrazilo obraz hry a bylo jasné, že my jsme tím lepším týmem. Až na pár odražených míčů naše obrana fungovala velmi dobře a vesměs jsem si „pochutnával“ jen na střelách z úctyhodné vzdálenosti. Jak už to tak ale pravidelně bývá, jsme experti na občasné dětinské chyby. Zhruba v polovině poločasu jsme na levé straně ztratili míč, soupeř se s ním dostal až mimo hřiště, ale rozhodčí nechali pokračovat ve hře. Naše obrana, která stále byla mezi mnou a soupeřem se místo hry na moment zbytečně soustředila na chybu rozhodčího místo na balón a bylo zle. Soupeř získal dva kroky napřed, udělal si prostor pro střelu a protože já, rozhozen taktéž situací, jsem vybíhal pozdě proti míči, zastihla mě střela ještě v pohybu, s váhou na špatné noze. Uklizeno k mé levé tyči, 1:1. Zbytečnost. Poločas se už dohrál beze změny skóre. Přestávka se nesla až ve zvláštní rutině, přestože ve vzduchu muselo být cítit, že máme na dosah své první dva body z 6.ligy. Druhý poločas nabídl ještě nabuzenější Praetoriany. Hrálo se na relativně malém hřišti a to nám tentokrát velmi svědčilo. Petr a Lukáš byli velmi nepříjemní v napadání soupeře a vybojovali hodně míčů. Práci jim usnadňoval i skvělý Míšův forchecking, který byl s přibývajícím časem o to lepší, jak soupeř ztrácel sebevědomí. Ve vzduchu visel náš druhý gól a ten se velmi elegantní realitou stal zhruba 5 minut po pauze. Když máte v týmu 3 Provazníky, je vysoká pravděpodobnost, že se u vstřelené branky objeví toto jméno a ani tentokrát nedošlo k výjimce. Soupeř se dostal do potíží, nám se podařilo udržet se u jeho branky a míč se po čisté kombinaci dostal až před nabíhajícího kapitána, který krásným bodlem neomylně uklidil balón k pravé tyči. Napravil tak v obtížnější sitaci moment z první půle, kdy se k podobnému míči dostal taktéž, ale nezužitkoval. 2:1. V ten moment by si znalec na naše výsledky už na moc branek nevsadil, ovšem opak byl nakonec pravdou. Přestože jsme byli sebevědomější i soupeř se dostával do tlaku. Nutno dodat, že ze hry už ho v druhém poločase kluci k téměř ničemu nepustili, ovšem k několika rohům se dostal. Bohužel, z jednoho z nich prošel míč skrz celé vápno až na zadní tyč, kde už Pavel musel hrát o vše a zabránit v šanci za ním nabíhajícímu hráči. To se mu povedlo, míč neprošel, jenže nad bránu už ho také nevytěsnil. Nepříjemný vlastní gól. 2:2. Už první srovnání skóre námi lehce otřáslo a druhé se podepsalo o to víc. Z výsledku se nám v hlavách opět stala loterie, ztratili jsme lehce sebevědomí a pár minut byl obraz hry skutečně vyrovnaný. Za vítězstvím jsme si tentokrát však skutečně šli, bojovali o každý míč a to nás nakonec poslalo opět do vedení. Michal? No samozřejmě, že ano. Nebyla to žádná krása, ale v síti to skončilo. Po závaru a nedůslednosti hned dvou soupeřových obránců, byl nejrychlejším, který se zorientoval a plácnul z velkého úhlu u tyče do balónu. Chaos v soupeřově obraně se naštěstí týkal i brankáře, 3:2. Velmi zbytečná branka pro druhou stranu, ale je vidět, že i v 6.lize takové můžem vybojovat. Soupeř následně věřil, že vyrovná znovu a pustil se opět do tlaku. Ten však narážel na naši kvalitní obranu a i můj slušný výkon. K vyrovnání bylo velmi blízko snad 5 minut do konce, kdy pánové skvěle přenesli hru, jednou křižnou přihrávkou vyšachovali ze hry celou naši obranu včetně mě a bylo jen štěstí, že mi zůstala stojná noha na správném místě. Tento jediný zákrok ve mně vzbudil trochu pýchy, jakkoliv byl štastný víc než kvalitní. Naše obrana byla jinak velmi nepropustná a soupeř ke konci už ztratil víru. Slepá spravedlnost se taktež dostavila. Pozdě, ale přece. Michal i přes neskutečnou kocovinu hrál až do posledního dechu a svým napadáním pár minut před koncem zaskočil brankáře, který po nejistém zákroku zpracovával míč o chvíli déle než měl. V rukou ho už už držel, jenže Míša mu ho skluzem vyrazil a to rovnou do sítě. Rozhodčí, i podle pozápasového rozhovoru se šťastným střelcem, měli situaci pískat, ovšem opět byli kdesi v nebesích. 4:2.  Zápas tímto výsledkem už i skončil. Slavíme svou první výhru v 6.lize.

Muž zápasu – Hrál s kocovinou a dal hattrick…. Je to blbý, ale musí to být zase on, našich srdcí šampión. Vytknul bych snad jen menší obranou snahu, ale vzhledem k dvěma brankám, které doslova „unapadal“…. To by už opravdu musel být všude. Má skvělou orientaci před bránou, lví srdce a výběr místa. Takového hráče každý tým nemá. Michal – 8,5

Martin 7,5 – Držel obranu celý zápas, jako obvykle. Sralo mě, že mi kecal do rozehrávky, jak kdybych byl slepej…. :D. Mohl dát tři výstavní kusy, dvě bodla a jednu „half-olej“. Spokojil se s jedním, ale i tak jsou jeho branky nad plán, na hřišti má jiné úkoly. Se svými zkušenostmi neměl dopustit první branku. Kapitán hvizd neřeší a hraje do poslední chvíle, žádné rozhazování rukama. Jinak kompletní výkon, hodný muže s páskou na rameni.

Tomáš 7,5 – Varovali mě, že má lepší formu než obvykle a skutečně si něco schoval i pro mě. Umí velmi dobře podržet a potáhnout míč. V úvodních sezónách takhle často ztrácel nebezpečné balóny, ale zjevně tuto herní dovednost zlepšuje. Umí dobře pracovat i se svou postavou. Zůčastnil se velké části kombinací. Důležitá postava tohoto zápasu. Zklamalo mě, že se ke konci vztekal na neorganizovanost obrany a asi na fakt, že se za něj nikdo nevrací, když jde dopředu. Já se taky bezeslova postavil do branky, když to tým potřeboval, jakkoliv bych si radši kopnul. Proč? Protože jsem už několikrát slušně bránu zvládnul. On už několikrát za obranu také chválu sklidil, přesto ho pozice vzadu rozčílila (Tome toto je jen můj dohad, chtěl jsem to rozebrat, ale ujel jsi mi do práce).

Lukáš 7 – Dnes mě zaujal hlavně bojovnosti. Byl velmi nepříjemným hráčem. Soupeři nedal nic zadarmo a bojoval hlavně dozadu o každý balón. Tuto roli bych čekal spíš od Petra, ten ji praktikuje sice skvěle, ale tak nějak „v rukavičkách“. Netřeba zákeřností, ale jen špetku té Premier League. Té dnes Lukáš přisypal akorát a při jalovosti rozhodčích to ke konci zápasu vyneslo i nějaký ten soupeřův frustrovaný výkřik. V kombinaci nechyboval, jen by jako „maestro“ měl své nahrávky vidět a následně posílat o vteřinu/o dotek rychleji. Na malém hřišti se každá vteřinka počítá a u brány může Míšovi chybět na gólové zakončení.

Pavel 7 – Pavel předvedl výkon velmi běhavý a byl asi nejdynamičtější silou na hřišti. Petr se mu svou hrou začíná přibližovat. Často ale také zaběhne s míčem až do nikam a zmešká moment přihrávky. Vedení balónu má spolu se Standou asi nejlepší na hřišti. Dřív byl dominantním hráčem, ale je příjemné vidět, že s lepšími výkony ostatních a se svou vlastní menší herní praxí začíná zapadat do průměru. Snad to bude motivací jak pro něj, tak pro zbytek týmu. Uděluji speciální cenu, za dostavení se k zápasu. Mikulovu má za plotem, ale dorazit na Děkanku je sympatické. Obzvlášť, když „má ve smlouvě“ minimální účast 4/11. Tuto sezónu zatím 4/4 a drží tak krok se stálicemi, jako jsou Michal, Lukáš, nebo Martin. Chválím.

Jirka 7 – Nějak ani nevím, co napsat. Nenapadá mě žádná chyba, ale ani žádné velké plus. Možná je to tím, že má největší tendeci spolu s Petrem schovávat se na lavičce. Nabízí se tím, oba je pochválit za střídání, což by bylo na místě, ale pokud chodí na menší úseky do hry, chtěl bych vidět víc „ega“. Vybavím si pár dobrých přihrávek, které byly potřeba v daný moment udělat a on to dobře vyhodnotil. Velmi dobře si dokáže vybrat volného spoluhráče a přečíst herní moment. Chvílema by ale potřeboval „rozsvítit“ co se týká herní energie. Podpořit nečekaně útok, dosprintovat na krev do obrany z neúspěšné ztráty míče, říct si spoluhráči o přihrávku, když se uvolní. Takové momenty mi chybí.

Petr 7,5 – Petr na tom dělá a pomalu to začíná být vidět. Balón už je mu menším soupeřem. Spolu tímto problémem trpíme asi nejvíc z celého týmu, ale zjevně už mám černého Petra sám. S míčem je méně pohyblivý než Pavel, ale bez něj je králem na hřišti. Premier League dnes nechal Lukášovi, ale byl všude. Lovecký pes, bez míče toho naběhá strašně moc. Nutí protihráče zaseknout, případně je vytlačuje z úhlu. U postranních čar odvede obrovské penzum práce. Pokud zlepší práci na balónu a nepřestane makat, má šanci celý tým posunout o úroveň výš. Jen třeba převést potenciál v realitu. Dobře střídá. Typický „nosič vody“, odvede na hřišti to, co nikoho nebaví. Míša má pro napadání motivaci v eventuální brance, Petr jen v zisku balónu nebo zbrždění soupeřovy akce, přesto dře.

Líbil se mi týmový výkon. Snad jen občasné zmatky v obraně by se daly vymýtit. Jinak velmi poctivě odběháno od všech. 7 je proto nejnižší známka. Přecejen to byla naše první výhra v šetce. Nikdo mě v tomto zápase nijak extra nezklamal. Pravděpodobnost nepřesností v reportu je vysoká, musel jsem se koncentrovat na chytání a proto jsem sledoval jen periferně. Proto to jsou spíš takové rozmazané dojmy.

Preview k 5.kolu – Náš soupeř je jen o bod před námi. Má skvělou obranu, druhou nejlepší v lize. My ovšem také skvěle bráníme. S čím se ale Periferie trápí, jsou branky. Těch nastříleli dokonce ještě o jednu míň, než pustili za svá záda. Oni zřejmě „Míšu“ nemají. Pokud neuděláme nějakou tradiční hloupost v obraně a předvedeme podobný bojovný výkon, jako naposled. Dá se očekávat velmi tuhý boj. Bude to o jedné brance. Michal bude v tomto zápase potřeba víc než kdy jindy a je velká pravděpodobnost, že případná jeho (kohokoliv) branka bude i tou rozhodující. Periferie už má za sebou výsledek 0:0, což je v Hanspaulce skoro neskutečné skóre. Nesmíme dostat první branku, na to zjevně chlapci hrají. S naší potencí už bychom neotočili zápas se soupeřem, který má v držení výsledku zjevně obrovskou praxi. Zatím není jisté, jestli dorazí Smíža do branky (naposledy zastižen ve čtvrtek po telefonu „v kině“, od té doby dále nezvěstný), přijde zachytat Kyblík, Já, nebo úplně někdo jiný, ale bude to hodně o brankáři. Klíčem však bude jako vždy bojovný výkon a slušná docházka. Jestliže jsme porazili tým z průběžného třetího místa, na Periferii máme. Další dva body jsou hratelné. Pojďme si v neděli pro ně.

Odhadovaný postup v tabulce po případné výhře – 6. místo.

Report ke 2. kolu: Praetorians FC : FC Klikaři 2:3 (1:3)

    V nepříjemném deštivém počasí jsme se v neděli sešli k druhému kolu 6.L ligy. Bylo skutečně doslova sychravo, neboť déšť doprovázelo lezavé chladno a to se možná podepsalo na neúčasti některých hráčů. Facebooková docházka naznačovala střídačku o 4 hráčích, ale skutečnost nabídla jen dva. Přestože počet hráčů se nakonec ukázal býti ideálním a síly nechyběly, zápas opět neskončil vytouženými prvními dvěma body a opět se dá neúspěch přičíst naší nedostatečné útočné potenci. Ovšem důvodu, nezvyklých, bylo možná vícero.

   Od úvodního hvizdu jsme působili velmi nervózně, ačkoliv nesebevědomě a nejistě, jsou možná výstižnější výrazy. Jakobychom se báli balónu. Zbytečně jsme kazili a hrál spíš soupeř. Ten neměl na střídání nikoho, ale jakožto zjevně ostřílený tým , využil naší nervozity bezezbytku a od 5. do zhruba 20. minuty nasázel hned 3 branky. Dvě z nich byly doslova zadarmo, ale nemění to nic na faktu, že jsme si tento slav zasloužili. Dohoda a komunikace mezi obranou a brankářem byla doslova tristní a pakliže by tento herní aspekt fungoval, prohrávali bychom jen 0:1. Bohužel. Přes velmi nepříznivý stav byl však obraz hry relativně vyrovnaný a skutečně se jednalo jen o  hloupé dvě branky, které skóre takto zkreslily.

    V poločase došlo v týmu k zbytečnému rozkolu, agresi a obviňování, ale přičetl bych to frustraci z hloupých chyb a především ze šoku, že jsme poprvé snad po roce prohrávali hned o 3 branky. Jakkoliv to se zápasem v ten moment nevypadalo dobře, do druhého poločasu nastoupili jiní Praetoráni. Překvapivě jsme to byli my, kdo držel míč a tlačil soupeře. Naše týmová hadka a stav 3:0 soupeře zřejmě tak ukolébaly, že zjevně ztratil zájem o hru. Pár protiútoků neproměnil a po pěkné souhře hned několika našich hráčů shledal své vedení o branku chudším. 1:3, Pavel zavěsil nad padajícího brankáře. Branka nám zjevně pomohla a dodala nám další energie. Záhy přišel však velmi netradiční moment, který zcela změnil obraz hry a zaskočil bohužel I nás. Hráč soupeře, který už měl žlutou kartu, zahrál rukou a rozhodčí zcela nečekaně (na poměry Hanspalky) bez rozpaků vytasil tu druhou. Červený moment, do konce zbývalo zhruba ještě 24 minut. Zaskočeno bylo všech 12 hráčů na hřišti.

    V podstatě od toho momentu jsme hráli jen my. Bohužel, v Hanspaulce je výhoda jednoho hráče navíc skoro na škodu. Soupeř se očekávaně zatáhl ve čtyřech hráčích do obrany a čekal, zakopával balóny, zdržoval jak mohl. Na nás ležel tlak početní výhody a z lehké hry s přístupem “není co ztratit” jsme najednou křečovitě vymýšleli každý balón, stříleli kolem branky nebo do brankáře a psychicky spadli pod jakousi deku. Rozhodčí nám začal úzkostlivě pískat každou hloupost v rámci očekávane kompenzace a při součtu všech těchto faktů jsme skutečně nevytvářeli moc brankových příležitostí. Umělka byla ke všemu zatracně nacucaná a tedy zatraceně rychlá. Nutno si sáhnout do svědomí a přiznat si spoustu individuálních chyb. Zbytečné střely nad bránu, nezpracované míče, chybné přihrávky, panika. Nakonec se nám přecejen podařilo snížit na 2:3, ovšem třetí branku jsme už nepřidali.

    Do práce tedy zítra vstávame bez bodu a s nepříjemnou pachutí těsné porážky v ústech. Naše šňůra neporazitelnosti skončila, ale to jednou přijít muselo. Nemohli jsme čekat, že budem mít štěstí pořád a že budem v 6.lize narážet na nazdárky, proto je třeba nevěšet hlavy. Cílem je nespadnout a to je, věřím, v našich silách. Hrajte fotbal, zlepšujte se s balónem a hlavně něvěšte hlavu. V neděli nás čeká další zápas a v tom je třeba zabojovat o důležité body. Poraženecká nálada nic neřeší. Vzpomeňte si, že jsme prohrávali i v 8. lize a stejně neklesali na mysli a na vůli. Ave Praetorians! Co nejkratší pracovní týden vinšuju J.

Jednotlivé hodnocení hráčů psát výjimečně nebudu, protože zápas byl poznamenán neobvyklou herní situací. V následném zbytku hry jsme byli nervózní všichni a pomyslné hrdinství se nakonec nepodařilo uchopit nikomu z nás. Pavel, Standa i Michal působili sympatickým běhavým dojmem. Martin obstojně rozehrával balóny, ale jak říkám, nic jedinečného mě neoslovilo. Možná jemně bych vyzvednul Pavla, který s chladnou hlavou snížil a postaral se tak o důležitý psychologický moment zápasu, který si následně vynutil soupeřovu rudou a nabídl nám šanci na body.

Pavel - 7

Zbytek společně – 6

Já – 5 

Hnojím to a dnes jsem zahodil minimálně jednu tutovku, snad se to zlepší.

Report k 1. kolu: Praetorians FC - Kanálpucers PL 1:1 (1:1)

Léto plné očekávání skončilo a tuto neděli jsme se konečně sešli k našemu premiérovému zápasu 6.ligy. Jakkoliv šlo o vskutku historický okamžik, neinformovaný pozorovatel by pravděpodobně v předzápasovém šumu nepoznal nic neobvyklého. Nálada byla od začátku uvolněná, k čemuž nahrávaly i fakty, že věkový průměr týmu soupeře byl výrazně vyšší než ten náš, že jsme měli k dispozici dokonce 4-člennou lavičku a že jsme dopředu věděli, jakou taktiku soupeř praktikuje (díky zkušenosti z pískání tohoto týmu). Neobvykle jsme všichni dorazili včas (včetně Smížy) a v hloubi duše věřili, že i šestou ligu můžeme otevřít ziskem obou bodů. Bohužel, realita nakonec nebyla tak štědrá.

   Zápas začal naší tradiční úvodní převahou, kterou zhruba v 5.minutě  přetavil ve vedení Standa pohotovým bodlem. Nutno uznat, že šance samotná vznikla po chybě soupeře, z čehož se následně poučil a podobnou nám už v dalším průběhu bohužel nenabídnul. Nicméně 1:0. Následný obraz hry se už do konce zápasu nezměnil. Měli jsme převahu v držení balónu, poziční převahu a především již dvě zmíněné, “početní” a věkovou. Zdálo by se, že s taktickým přístupem se snad v takový moment nedá nevyhrát, ovšem jedna branka je skutečně málo. Soupeři se ke konci 1.poločasu po ojedinělé šanci podařilo srovnat a my jsme bohužel nenašli ve svých řadách druhého střelce. Střel na bránu jsme v součtu vyslali dost, jenže všechny byly buď z úctyhodné vzdálenost, z úctyhodného úhlu nebo neumístěné. Soupeř výraznější chybu už neudělal, jeho brankář předvedl slušný výkon a my jsme si gólovku nevytvořili. Zápas skončil “po italsku” 1:1 a fotbalové krásy nabídl pramálo a to i na Praetorians FC.

Postřehy:

Naše hra trpí dlouhodobě nedostatkem kreativity směrem dopředu. Problém vnímám především v absenci pohybu hráčů bez míče. Dáte mi jistě za pravdu, že v situacích, kdy Michal, Standa, Tomáš, Lukáš, vpodstatě kdokoliv vedl míč do útoku, narazil před sebou na jeden stále se opakující obrázek. Zformovaný soupeř (základ jejich dnešní taktiky) a obsazení spoluhráči. Hra se v ten moment logicky musí zbrzdit, protože nahrát nelze a postupovat dál k bráně po chvíli také už ne. Postupný útok, který následuje, nahrává jak na malém, tak na velkém fotbalovém hřišti bránícímu týmu. Existují pak jen dva způsoby, jak obranu otevřít. Buď máte v týmu individualitu, která to dokáže sama, anebo je to právě pohyb hráčů bez míče. Dokud se nezačnem hýbat, budem závislí na gólech po chybách soupeře, po standartkách a šťastně odražených míčích. Takový fotbal asi nechcem prvoplánově hrát. Proto vás prosím, mysleme na to při hře a nezapomínejme, že po posunutí míče od nohy práce nekončí, ale naopak  začíná. Je to nejjednodušší krok, jak zlepšit hru celého týmu. Většina z nás si narážečku nevymění, vysoký míč do běhu nezpracuje, kličku nebo nůžky neudělá, ale běhat, běhat přece umíme všichni. Ještě pořád jsme relativně “mladý” tým a pohyb balónu a hráčů je naše výhoda, která se násobí s každým dalším hráčem na lavičce. Z tohoto pohledu je dnešní zápas spíše ztrátou bodu, než ziskem bodu…..  Měli jsme je jedoduše uběhat.

Dál mě zklamalo neefektivní střídání. Nechci na nikoho ukazovat, ale myslím, že Míša a Tomáš by to mohli ještě zlepšit o trošku. Na dva hráče na střídače by byl dnešek v tomto směru ideální, ale v momentě, kdy tam jsme čtyři je třeba skutečně kratších úseků. Hráči, kteří mají tendenci se alibisticky na střídačce schovávat (Petr, Jirka), pak téměř nehrají a myslím, že je to v případě jich obou škoda nejen pro ně samotné, ale i pro tým. V souvislosti s předešlým odstavcem – Kdybyste makali pořádně i bez balónu, tak by ta střídačka pak byla kolikrát i vítaným oddychem. Vše souvisí se vším. Nejhůř je na tom Martin, moc dobře to vím, ale bez něj ta obrana prostě nepůsobí dobře, nemůžu si pomoct, nechci ho nechat moc střídat. Takže Martin má “výjimku” u mě prostě.

Poslední trend, který mě mrzí, lék nemá. Míč je pro mnohé z nás soupeřem a to je začátek konce. Klíčem je vícero fotbalu, k čemuž snad směřuje Míšova iniciativa v PLMF a věřím, že v dlouhodobém měřítku to ponese očekávané ovoce. Ambulantně bych problém “řešil” následně. Pokud trpíte stejně jako já tím, že míči musíte věnovat tolik pozornosti, že na pohyb soupeře a vůbec pak na pohyb spoluhráčů už prostě nezbývá, nahrajte klidně alibisticky na nejbliží vínovou, ale nahrajte. Alibistická, nic neřešící přihrávka hru dál neposune, ale aspoň vám lehce zvedne sebedůvěru. Když jste ten prostor nenašli vy, najde ho třeba spoluhráč, nebo ten další. Vymýšlet a posílat přihrávku, na kterou nemáte nohy, vede v 95% případů ke ztrátě míče. Přijde mi, že nahrávky dozadu, případně ty alibistické (“posouvání míče”), nám začaly “smrdět” a je to spíš na škodu.

Krátce jen poslední idea. Útok trpí přirozeně, protože máme velmi dobrou obranu, skoro i na vyšší, než šestou ligu, jenže když je nás víc vzadu, je nás míň vepředu. Jednoduchá logika. Potom je vytváření šancí o to těžší. Herní pojetí by bylo chybou měnit, ale to ani není třeba. Klíčem (který nikomu nevnucuji) vidím dva jednoduché kroky.

1.     Více pohybu bez míče.

2.     Nestydět se za alibistickou přihrávku.

(každý pohyb míče vyžaduje pozornost a přesun obrany, I kdyby jen minimální. Každý váš úspěšný dotyk s míčem zvedá vaše herní sebevědomí, třeba jen o kousek, ale zvedá, podvědomě ano. Jako bonus – pokud soupeř nemá míč, nemůže dát branku – k tomuhle všemu vedou “alibistické přihrávky” a ona ta otevírací pak vždycky nakonec přijde)

-       V momentě, kdy se snažíme honem po zisku míče dát gól, to většinou skončí špatnou přihrávkou a tím vzniká v naší hře chaos. Nenavyknem si na držení míče, na souhru a výsledek zápasu je pak prostě jen loterie. Nesmíme po sobě chtít (někteří) to, co vidíme ve středu/úterý večer v televizi, to prostě nejde a je to nesmysl (Smížo! J ).

Dva výše napsané body jsou dle mě nejkratší a možná i jedinou cestou k zlepšení naší hry. Běhat umíme všichni a jednouduché posunutí balónu taky. Jen na to při zápase myslet.

Muž zápasu:

Standa – 7.5

Jediný dnes vystoupil z průměru. Dal jedinou branku, dovedl potáhnout balón. Střídal pravidelně. Pěkný výkon. Nic heroického, ale přesto (bohužel) velmi zjevně nejlepší.

Zaujali:

Martin – 6,5

Byly tam chybičky, PODSKOČENÝ BALÓN :D, ale výsledek obrany je dnes “chvalitebný” a on jako pilíř z toho musí těžit. Soupeř měl jediného, ale skvělého útočníka. Když byl u něj Martin, do větší šance ho nepustil. To jsem nečekal…. J. (Čekal jsem minimálně jednu další branku tohoto hráče po Martinově “úletu”).

Petr – 6,5

Pro dříče mám slabost. Zápas odehrál sice spíš na lavičce, ale to paradoxně proto, že dobře střídal a že si v druhé půli způsobil nějaké to “bebí”. Na hřišti tedy moc nepobyl, ale když na to došlo, bylo to na maximum.  Získal si mě dnes skvělým momentem, ve kterém se mazácky zbavil bránícího soupeře a pohotově vystřelil. Byla to jeho typická “čudla”, ale levou a přesto (nebo možná právě proto :D :D) šla do šibenice a vzhledem předchozímu dobrému uvolnění brankáře donutila k lepšímu zákroku. Nice

Jirka – 6

Bylo to fajn, ale zase spíš zpoza čáry :D, jako v případě Petra. Zaujal mě moment, kdy mohl jít z úhlu sám na bránu a situaci (2 na1)  zbytečně zbrkle řešil, sice pěknou, ale předčasnou nahrávkou na Standu. Víc sebevědomí. Potáhnout a jedovatý bodlo na brankáře, nebo alespoň nahrát až v momentě, kdy obránce od Standy víc odstoupí směrem ke mně(Jirkovi). Je to hovadina, asi by to gól nebyl, ale myslím chlape, že vystřelit umíš, tak jen víc sebedůvěry. Kdyby do toho Standa neplácnul, tak bychom dnes nedali ani ten jeden, čili když je příležitost, musíme ukázat všichni, že do toho umíme pořádně kopnout.

Propadák:

Vezmu to na sebe – 4

Na hřišti jsem se tradičně moc neohřál, jak mi herně vyhovuje, přesto jsem nedokázal dát týmu nic navíc, když jsem tam konečně vlezl. Všechno hezky shrnul moment zhruba 10 minut před koncem, kdy mi pod nohou podjela (snad od Martina) naprosto běžná přihrávka. Tohle je skutečně tragédie. Pokusím se jít cestou toho minima, na které věřím, že mám a začnu prostě od píky, od toho alibismu. Čili v tento moment jednoduché zpracování na jistotu a posunutí balónu dál. Žádné zpracování a posunutí si balónu do běhu v jednom, z těch výše zmíněných “středečních” televizí. Věřím, že každý si ze svědomí dnes vytáhnete podobný moment, kdy jste si prostě ukousli příliš a tělo to prostě nedokázalo provést. Jednoduchost je cesta.

U vás, které jsem nezmínil, mě nic konkrétního nenapadá a bylo by to většinou kolem průměru 5,5-6.

Jen heslovitě

Michal vždycky holt gól nedá a dnes mu to hlavou moc nešlo, ačkoliv pološance byly. Střídání (malinko aspoň)

Tome střídání (malinko). Jinak ale pěkně zodpovědně dozadu, chválim.

Lukáši ta přihrávka “do běhu” Pavlovi (asi), mě straší ještě teď, ale sympatickou bojovnost si vybavuju. Dobrej “buldok” dnes.

Smížo, dnes jsi práce moc neměl, ale tak třeba příště. Průměr. Větší jistotu v čtení hry a rozehrávat bez nápovědy. Působil jsi nejistě, možná proto dobře, že obrana podala dobrej výkon a že soupeř jen nakopával. Cos chytit měl, jsi chytil. I dva nadprůměrný čapáky si pamatuju, ale nic úplně extra. Příště tu potřebnou nulu, ten jeden zákrok navíc J! Choď  včas a na správný hřiště – nápověda – Internet.

Pavle je fajn, žes přišel, jen tak dál. “Vyčnívávával” jsi ale herně dřív víc. Tehdy jsem o tom “slintal”, tak teď férově naopak říkám, že už to není úplně ono. Dnes Standovi “starej” Pavel na hřišti chyběl. Jinak pořád slušnej průměr, ale ….. ale J (Stejně si to asi nepřečte….).

P.S.: Pokud máte kdokoliv připomínky, nebo co dodat, tak DO DISKUSE. Od toho tu je. Budu kontrolovat a případně diskutovat rád.

  Celkové statistiky a souhrny zápasů pro sezónu Jaro 2014

Konečná tabulka, 7. liga, skupina L

    Celkové statistiky a souhrny zápasů pro sezónu Podzim 2012

                                                                                                      Celkové statistiky a souhrny zápasů pro sezónu Jaro 2012

Hanspaulská liga, Ročník: 2012, Sezóna: Jaro, Liga: 8, Skupina: K.

Celkové statistiky a souhrny zápasů pro sezónu Podzim 2011

                                        Celkové statistiky a souhrny zápasů pro sezónu Jaro 2011                                          

                          Celkové statistiky a souhrn zápasů pro sezónu Podzim 2010

                                           8.K Hanspaulská liga - podzim 2010

A teď k bodování:

Filip - 8

Běhal jako o život a vždy se snažil uvolnit se a říkat si o nahrávky, po jedné z nich pak propasíroval míč mezi nohama soupeřovic gólmana.

Nikola - 8

Svou roli obránce dnes plnil dobře a snažil se hrát i dopředu, bohužel když se vytáhli tak občas vznikali nepříjemné situace jelikož v obraně pak chyběl.

Gican - 7

Bojoval jak vzadu tak ve předu a prosadil se pěkně umístěným gólem k tyči, ale bohužel ve zbytku zakončení byl už nepřesný.

Lukáš - 7

Bojoval o míče a pomáhal i v obraně, bohužel bal v rozehrávce poněkud nepřesný.

Petr - 7

Bojoval o míče s obrovským nasazením a s ještě větším nasazením se dral do útoku, bohužel ne vždycky to bylo k užitku a po jeho 2 zákrocích se kopali přímé kopy.

Dan - 6

Měl spoustu příležitostí ke vstřelení gólu ale bohužel byl nepřesný, a ve spracování nejistý. Jako obránce však plnil svou funkci obstojně a proto mu dávám 6.

Štěpán - 6

Nedokázal proměnit pěknou akci kterou sám započal a jinak se nějak vyjímečně neprosazoval, a neprojevoval. Troufám si říct že v minulém zápase hrál líp a proto 6

Mirek - 5

4. kolo : Praetorians FC : Pivnice u Zpěváčků 5:5 (5:1)

3. kolo : Outsiders : Praetorians FC 1:5 (0:2)

Podzim nastolil svou vládu a my jsme v sobotu 25.9. opět celí nedočkaví a hladoví po Hanspaulce a po čtrnáctidenní pauze opět vyrazili na hřiště Zárubova, kde na nás čekal soupeř Outsiders, se kterým jsme v předloňské sezóně zvítězili exhibičně 12:3. Na tomto kouzelném hřišti mezi paneláky (aneb jak ho nazval po prvním kole Daník: „posyp beton solí“), nás přivítal nejen náš rival, ale i lehký deštík, který zkropil předchozí zápas sedmé ligy, ve kterém jsme mimo jiné zahlédli i Kachnu z Atomových Veverek, na kterého nemáme zrovna dobré vzpomínky z jara z Pražačky. Pojďme k absencím: Z důvodu zranění nenastoupil Štěpán, chyběli taky kluci Provazníci, Michal je opět studijně v Anglii a Martin trávil v tento krásný čas v Barceloně na pokerovém turnaji. Dan si zase užíval ve Francii a mladíček Filip hrál současně za Aritmu vlastní fotbalový zápas. Sešli jsme se tak v šesti. Nechyběla opora prvních dvou zápasů Míra, z chaty dorazil Lukáš, Petr zastupoval rod Provazníků, Gican přijel v pohodové náladě a bylo taky krásné vidět po dlouhé době Pavla a Nikolu.

Soupeř se představil pouze v pěti hráčích, proto se naše výchozí šance na vítězství rapidně zvyšovaly. A hned v první dvacetiminutovce jsme se bavili rychlou, svižnou hrou, na kterou byla radost pohledět. Skóre otevřel v páté minutě Lukáš, který po ose Pavel-Gic, dopravil míč do sítě pravačkou, kdy brankáři míč protekl mezi prsty. Lukáš, který v zápase převzal úlohu Martina a běhal po hřišti s kapitánskou páskou se své role chopil dokonale a v 15. minutě i jeho druhá střela skončila gólem. Jesle. Svoji chuť do hry předvedl Nikola, který se rozjel k ofenzivnímu kousku, ale jeho střela skončila těsně mimo. Nikola si pak jistojistě plnil své povinnosti v obraně, kde opět uplatnil své dlouholeté zkušenosti. Pavel si často narážel do kombinace s Lukášem, sem tam s Gicanem, který operoval na pravé straně. V obraně bylo potřeba dávat pozor na kolos s číslem 8, kterého střežil Petr a vyjma jedné hlavičky, kterou Míra vytáhl na roh, nebyl nikterak nebezpečný. Do konce první třicetiminutovky jsme předvedli několik pěkných rychlých brejků, ale buď končili nepřesnou přihrávkou či chybělo finální zakončení. Samozřejmě se zaskvěl i Míra, který jedovatou střelu střízlíka z týmu soupeře zlikvidoval hbitým vymrštěním pravačky (za kterým by se nemusel stydět ani Jiří Holeček v reklamě na připravek na klouby) a opět se pro něj typicky zasmál na celé kolo:). O poločase bylo jasno, že potřebujeme vsítit ještě jeden gól „na pohodu“, to se však nenaplnilo. Outsiders nás asi kolem 35. minuty na pár minutek oblehlo a zahrávalo několik rohů, když už to vypadalo, že tento nápor oslabených soupeřů přestaneme, přišla nepovedená Pavlova přihrávka do středu hřiště přímo na protihráče, který míč lehce zpracoval a nedal Mírovi šanci. 2:1.

V našich hlavách však nevyhrála panika, díkybohu, a společně jsme šli za dalšími góly. V těchto situacích se spoléháme na střeleckou firmu Pavla Vrtišky. Ten si po přihrávce od Lukáše klestil cestu po pravé straně na hranici vápna a už se zdálo, že nemůže vystřelit, ale to by nebyl Pavel aby z nulového(!) úhlu nevymetl levý horní roh branky. Nádherný gól a pro nás opět dvougólové vedení. Soupeř nás ohrožoval zejména dlouhými nákopy brankáře a následnými hlavičkami či polostřelami na Míru, z toho se však moc nějakou obavou z obdržené branky žaludek nesvíral a naše vítězství nabíralo postupem času reálného obrázku. Ve 42. minutě si balón z pravé strany našel cestu k Petrovi, který nejdříve z první nedal, následnou dorážku levačkou už ovšem posunul stav utkání na 4:1. Skóre utkání korunoval Pavel, který se opět nenechal odstavit od balónu a pravou nohou tentokrát po zemi vstřelil poslední gól tohoto utkání.

Na utkání se mi líbilo, že jsme hlavně za stavu 2:1, nedali soupeři šanci vyrovnat a hráli jsme v poklidu dál. Nejlepší část zápasu proběhla asi v úvodu. Pak celkově až na těch několik zbytečně zkažených přihrávek to nebyl vůbec špatný výkon. Otázka je, jak by to vypadalo, pokud by soupeř nastoupil v plné sestavě, ale na to se historie neptá, a myslím si, že jsme utkání měli pevně v rukou a Outsiders přehráli technicky a měli o trošku lepší fotbalový um. Bylo tam i dnes pár slušných šancí ze vzduchu, pěkné auty, nápadité přihrávky. Zbývá ještě spousta kol a nás musí zajímat jen vlastní výkony. Hlavní je soustředěnost, chuť do hry, rozvaha, a poctivá obrana. A to si myslím dnes fungovalo. Týme, díky za dnešní výkon.                              (Petr)

Hodnocení:

Pavel- 6,5

Dirigoval obranu, s citem rozehrával. Kaňkou může být přihrávka na gól soupeře, ale vše smazal celkovým dojmem a hlavně dvěma góly, které dal, z nichž jeden byl více než výstavní.

Lukáš- 6,5

Aktivní po celou dobu utkání, dal první dvě branky. Rozdával míče doprava doleva, byl to starý dobrý Lukáš, co háže auty na milimetr přesné. Potrápil obranu soupeře spousta střelami. K hattricku neměl daleko. Tak si ho určitě schová na příští zápasy :)

Gican- 6

Gic byl hyperaktivní v první půli kdy přes něj šla většina přihrávek a které adresoval před bránu. Byl důrazný v osobních soubojích, v druhé půlce spálil nějaké šance a pomáhal v obraně.

Nikola- 6

Niky si to korigoval vzadu a pak předvedl pěkné sólo, které neskončilo gólem, ale zasloužilo velké uznání. Adresoval i pěknou přihrávku na Pavla, kdy si obehrál snad tři soupeře.

Petr- 6

Snažil se být nepříjemný pro obranu soupeře a zároveň se poctivě vracel do vlastní obrany, kde si vzal na starosti nejurostlejšího hráče a nedovolil mu dát gól. Sem tam zkazil nějakou tu přihrávku, ale jinak si počínal dobře.

Míra- 6

2. kolo : Praetorians FC : Kopanda team FC 3:1 (1:0)

1. kolo : Klikaři FC : Praetorians FC 1:2 (1:2)

Ano a je to tu! Přátelé sportu a fotbalu zvláště radujte se, neb nová sezóna Hanspaulské Ligy se rozjíždí. Nadešel nádherný pozdně letní den 4.9., sobota a v příjemném počasí se přiblížil čas prvního výkopu. Ptáte se koho, no přece vašeho milovaného týmu, Praetorians FC. Ano je to tu. Skupina lehčí než průměr. Vzduch přímo nabitý postupovou atmosférou. Ano je to tak, zakřičme si, dokud je to matematicky ještě reálné, "Jedeme na postup!!!!". A nyní...... nyní do zkurvené (varianta pro slušné, "píp") reality. Jak krásné je zjistit, že vše jest při starém a váš život nezmítá změna..... . Není přece nadto, řešit stále ty stejné problémy, protože po jejich vyřešení by mohly přijít nové, nevyzpytatelné, tak raději v kruhu budeme donekonečna řešit ty staré. Úzký/Nezodpovědný/Pracující/Nemocný/ V kdejaké prdeli se flákající kádr. Ano prosím. Cigánek nepřítomen, Vrtiška nepřítomen, Dočekal somruje kdesi na Pyrenejském poloostrově, Houška mladší zraněn. Řekněme si na rovinu, "půl týmu V PRDELI" a kapitán komentuje "Moc né moc", za zvuku podivného disko-jamu. Nejlepší zpráva nakonec, první zápas hrajeme na "píp, píp, píííííííp" Zarubově. Hřiště snů, aneb posyp beton solí a zakopej si na něm s hopíkem. Soupeři (Klikaři) zjevně mladí dravci s věkovým průměrem kolem 19ti let a lýtkama v průměru dvojnásobně namakanýma než máme my. Mají 4 na střídání, my jednoho. Bunda TJ Střešovice na zádech jednoho z nich vše korunuje. "Den Blbec". Rozkopavání je v našem podání groteska, nikdo se nesměje. Rozhodčí se nedostavil, zjevně asi taky somruje někde na pláži a sere na něco tak božského a neodolatelného jako je pískání Hanspaulky. Idyla, jak se patří. Píská člen týmu soupeřů s nápovědou v podobě všeobecného fóra, aneb demokracie vpřed. Prvních patnáct minut nám dobře fungovala obrana v květnatém složení Provazník, Provazník, Provazník. Ano hoši, tak tak, sám jediný nic nezmůžete, ale pospolu nepřemožitelní budete. Klucí jako ještě "malé holky" pozorně naslouchali pohádkám a nyní už "velkými kluky" z toho těží. Soupeř přemáhal nezkrotný hopík, my jsme přemáhali zkrocené plíce. Téměř celé dění se odehrálo během 3 minut. 13´,14´,15´. 13´ Kapitán nikdy neopouští loď a někdy dá branku.... hlavou nejraději. Lukáš aut, Martin zadní tyč, 196 cm, góóóóól!!!!!!! 1:0. 14´ Míra po heroických zákrocích pouští zvláštní čudlu z 8m, "připrav seeee......, letíííím." Škoda, mohl mít nulu, 1:1. 15´ U míče Houška, napřahuje a...... http://www.youtube.com/watch?v=tyHYS68OueU , góóóóól!!!! Ano ano děti, kopaná nemá logiku.... Že to byla ale rána... jako z děla. Brankář soupeře byl myšlenkami asi někde v Karibiku, není divu, to na co se musel dívat moc záživné nebylo, 1:2. Po pár slušných kiksech, Mírově božských zákrocích poločas. Díky Bohu.

Druhá půle začala brzy.... až příliš brzy. Po necelých 5 minutách, plíce stále trojnásobné. Petr málem vytratil snídani. Opět spousta nepřesných přihrávek soupeře drží skóre na stavu pro nás velice příhodném. Kapitán a Míra naši rozpraskanou kocábku urputně táhnou za vysněným, zlata a štavnatých ženštin plným, přístavem výhry. Čas utíká a Zárubova nemilosrdně brání všechny soupeřovy akce. Zlaté to hřiště, když hraje pro Vás. Daník víc střídá než hraje, když hraje, tak to sere až hrůza. Míra už není tolik vytížen, ale směje se pořád. Má ten člověk nekdy špatnou náladu? Martin nervózně komanduje všechny své ovečky, nemá to význam. Všichni neustále hrají na limitě možností a vypouštějí duši. Petr a Štěpán běhají a běhají a běhají. Blíží se konec a..... a nééé!!. Fórum využívá většinového zastoupení prohrávajících a znenadání nastoluje oblíbené pravidlo Sira Alexe Fergusona z Manchesteru United "Until We Score Law" a nastavuje 6 minut. Statečně přemáháme i nastavení a vítáme výhru srdečnou úlevou. Veškerou haluz si vybíráme v prvním utkání, aneb Klikaři šli už svým jménem paní Štěstěně vstříc, ale ta se na ně vysrala se slušnou dávkou recyklovaného "hajzlpapíru" navrchu. Nebo jsou to tak vytříbení Ironici? Kdoví. . 2:1 VÝHRA. ( Tomáši, neber si výše uvedený text osobně, věřím, že jsi nemohl. "Chtěl bych být, jen přítel Tvůj" i po tomto reportu. :), taktéž pro případné čtenáře Klikařů, utkání jsme/jste odpískali férově (velmi sympatické) a narážka je jen pokusem o humor. Snad vám vaše jméno příště přinese větší haluz.)

(Daník)

Hodnocení:

                     8.L Hanspaulská liga- konečná tabulka pro jaro 2010